dům spolku Schlaraffia Dům

Dům spolku Schlaraffia v chebské Vrbenského ulici je neogotická budova postavená v letech 1910 až 1913 jako sídlo recesistického spolku. Tento třípatrový řadový objekt v Karlovarském kraji kombinuje neogotický exteriér s neorománským interiérem a od roku 2019 je chráněn jako kulturní památka.

Historie objektu se začala psát 21. prosince 1902, kdy byla založena chebská pobočka recesistického sdružení Schlaraffia Egra. Na počátku 20. století se v českých zemích v rámci Rakousko-Uherska rozvíjela bohatá spolková a kulturní činnost německojazyčného obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že se spolek tematicky odkazoval na středověkou symboliku, byl jejich dům navržen v historizujícím stylu. Architektonický návrh vypracoval výmarský architekt Rudolf Zapfe. Projektovou dokumentaci zpracoval chebský stavitel Franz Kraus v letech 1909 až 1910 a samotná stavba probíhala v letech 1910 až 1913.

Třípatrový dům na obdélníkovém půdorysu má suterén, zvýšené přízemí, dvě patra a půdu. Hlavní průčelí směřující do Vrbenského ulice je pětiosé. Nejnápadnější je středová část s arkýřem v patře, který spočívá na osmi krakorcích, a převýšená atika. V přízemí vpravo zaujme trojdílné okno s tudorským obloukem, po jehož stranách se nacházejí štuková bájná zvířata. Hlavní vstup do budovy je umístěn v přízemí vlevo. Nad ním se nachází archivolta s nápisem IN ARTE VOLUPTAS, což v překladu znamená radost z umění. Tato archivolta je doplněna dvěma soškami výrů velkých. Písmena A. U. ve štuku znamenají Anno Uhui neboli rok výra. Datace 50 až 51 odkazuje na schlaraffiánský letopočet počítaný od založení spolku, jenž odpovídá letům 1909 až 1910, kdy vznikal projekt. Zatímco exteriér nese primárně neogotické rysy, interiér je pojednán spíše v neorománském stylu. Spolkový sál ve zvýšeném přízemí je zaklenut valenou klenbou podepřenou neorománskými sloupy a pilastry a dochovalo se v něm původní dřevěné táflování.

Během své existence prošel objekt výraznými vlastnickými změnami. V letech 1910 až 1945 patřil spolku Schlaraffia Egra. Po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva již nebyl spolek obnoven. V roce 1947 byl objekt nejprve zapůjčen a v roce 1950 trvale převeden do majetku Československé církve husitské, která jej vlastní do současnosti. Nový majitel přizpůsobil prostory svým potřebám a v 50. letech 20. století zřídil ve spolkovém sále kapli. Čelní stěnu tehdy doplnil reliéf Dobrý pastýř od sochaře Jana Vítězslava Duška.

Klíčovým mezníkem v novodobé historii objektu se stal rok 2019, kdy byla budova oficiálně prohlášena kulturní památkou. Tato památka se nachází v historickém centru města Chebu a představuje cennou ukázku toho, jak architekti na počátku 20. století využívali historizující slohy k vyjádření tradice a identity tehdejších společenství.

Tento dům je pozoruhodným dokladem spolkového života a historizující architektury začátku 20. století v chebském regionu. Návštěva historického centra Chebu nabízí jedinečnou příležitost prohlédnout si exteriér chráněné budovy a vnímat stopu, kterou zde zanechaly proměny 20. století.