Činžovní dům Hilbertův Budova

Činžovní dům Hilbertův, známý též jako nájemní dům čp. 234/II, je významnou secesní stavbou na Masarykově nábřeží v Praze-Novém Městě. Postavený v letech 1904–1905 podle plánů architekta Kamila Hilberta, představuje unikátní syntézu secesního naturalismu s prvky pozdní vladislavské gotiky. Tato památka je jednou z nejpozoruhodnějších realizací Hilbertova architektonického umění a představuje důležitý příspěvek do historie české architektury.

Dům vznikl během období secese, které přineslo nové umělecké směry do české architektury. Tento styl byl reakcí na industrializaci a hledáním návratu k individuálnosti a detailnímu řemeslnému zpracování. První zmínky o osídlení parcely sahají až do roku 1434, kdy zde stál dům staroměstského řezníka Mikuláše Šerlinka. V 17. století byl objekt znám jako „U Šerlinků“ nebo „na Šerlinku“. Současná budova vznikla v rámci pražské asanace podle plánů architekta Kamila Hilberta, který byl zároveň spolumajitelem domu. Výstavbu realizovala firma Matěje Blechy v letech 1904–1905.

Architektura Činžovního domu je řadový trojtraktový objekt s hloubkovou dispozicí, situovaný na obdélné parcele. Objekt představuje jednu z nejpozoruhodnějších realizací Kamila Hilberta, která v sobě mistrně spojuje secesní naturalismus s pozdně gotickými prvky (tzv. vladislavskou gotiku). Pětiosé uliční průčelí graduje směrem nahoru a je charakteristické svou vertikalitou a bohatým plastickým detailem. Vstup do domu je situován v pravé krajní ose v edikule s uzavřenou mříží. Parter je zvýrazněn bosáží s rustikou a kanelurou. Nad vjezdem je umístěn secesní nápis „Léta páně 1904-1905“. Dvě krajní osy průčelí jsou zdůrazněny arkýři, které probíhají od prvního do třetího patra. Ve třetím patře se nacházejí lodžie s segmentovými kovanými zábradlími, zatímco čtvrté patro zdobí balkony s bohatou plastickou dekorací. Střední osa je ve druhém patře akcentována segmentovým balkonem na konzolách. Fasáda je bohatě členěna vlysy s vegetabilní ornamentikou. Mezi okny druhého patra jsou umístěny maskarony s motivy hmyzu a žab. Krajní osy vrcholí vysokými atikovými štíty s gotizujícími fiálami, listy a plastikami exotických ptáků. Střední část štítu tvoří baldachýnový oblouk.

Interiér Činžovního domu vyniká vysokou mírou dochovaných původních prvků a fantazijním pojetím prostor. Vestibul je proporčně velkolepý prostor, zaklenut dvojicí segmentových kleneb do pasů zdobených pilastry a rozetami v diagonálních polích. Strop závětří tvoří žebrovou křížovou klenbu se štukem. Dvouramenné kamenné schodiště je chráněno kovovým tepaným zábradlím. Portál schodiště překrývá rovný strop s diagonálními žebry a vegetabilním ornamentem. Unikátním prvkem je výzdoba supraforty vstupu, kde se nachází plastická vegetace se kmeny stromů (jinan dvoulaločný), veverkami, vodníkem, labutí a stočeným hadem. Autorem této sochařské výzdoby je Karel Novák. Atmosféru doplňují vitráže s duhovým zbarvením, původní keramická dlažba a fládrované dveře. V přízemí se nachází stlačená valená klenba s výsečemi. Sklepy pod celým půdorysem jsou zastropeny segmentovými klenbami.

Dvorní fasáda je rovněž pětiosá a vystupuje z ní hluboký trojosý risalit s lodžiemi. Ve dvoře se nachází samostatná stavba garáží. V průběhu 20. století prošel objekt několika úpravami, včetně vestavby patra a rekonstrukce.

Dnes je Činžovní dům Hilbertův nejen architektonickou památkou, ale také svědkem bohaté historie českého města. Jeho unikátní styl a detaily ho činí významnou atrakcí pro milovníky architektury i historie. Prozkoumání tohoto objektu nabízí pohled do minulosti a uměleckého ducha secese, což je zároveň připomínkou odbornosti Kamila Hilberta a jeho vlivu na českou architekturu. Prozkoumat Činžovní dům Hilbertův je tedy nejen cestou do historie, ale také zážitkem plným krásy a uměleckého nadšení.