Šmukýřka Usedlost

Šmukýřka je rozsáhlá historická usedlost. Nachází se na kopci v Košířích v těsné blízkosti konečné zastávky autobusu číslo 123, v místech dřívější kartuziánské vinice Stárka. Tento barokní objekt, jehož současná podoba se utvářela během osmnáctého a na začátku devatenáctého století, je významný svou stavební historií, barokní kaplí svatého Prokopa a dochovanou malbou malíře Mikoláše Alše z roku 1908.

Historie místa sahá do patnáctého století. Rozsáhlá kartuziánská vinice tehdy čítala 50 strychů, což odpovídalo něco málo přes 14 hektarů. Po zboření kartuziánského kláštera na Smíchově byla vinice zabavena pražskou obcí. Roku 1442 ji prodala staroměstskému měšťanovi Václavovi z Hrobky. O šest let později ji odkoupil Kliment Krček, po němž byl vršek nazýván Krčkova hora. Samotný název Šmukýřka se poprvé objevil ve viničních knihách kolem roku 1695. Odkazuje na jednoho z prvních bohatých majitelů, jímž byl ozdobník neboli šmukýř. Vlastní usedlost je na Šmukýřce doložena až od roku 1713.

Architektura usedlosti představuje příklad letního sídla spojeného se zemědělským provozem. Hlavní obytná budova je patrová. Má půdní polopatro a valbovou střechu, jejíž základy pocházejí z konce osmnáctého století. Budova nese prvky klasicistní úpravy z první čtvrtiny devatenáctého století. Dvorní fasáda je symetrická se segmentově ukončenými vraty na střední ose. Okna polopatra jsou půlkruhová, uliční fasáda je hladká s pásovou šambránou kolem oken. Kolem velkého obdélníkového dvora se dvěma vjezdy jsou seskupeny hospodářské budovy. Patří k nim stáje, ovčín, kůlny, stodola a sýpka, v jejímž suterénu se skrývají zbytky původní barokní usedlosti. Součástí areálu v nepřístupné části zahrady je rovněž barokní kaple svatého Prokopa na protáhlém šestiúhelníkovém půdorysu s jehlancovou střechou a lucernou, sala terrena a zahradní domek.

Vlastnická historie zahrnuje pražskou obec, Václava z Hrobky od roku 1442, Klimenta Krčka od roku 1448 a od poloviny devatenáctého století do roku 1921 rodinu Linhartů. Josef Linhart byl významný český komunální politik, stavitel a starosta města Smíchov. Jeho rodina vlastnila malé impérium zahrnující i další košířské usedlosti Turbová a zaniklou Vojanku. K poválečnému období se váže úprava katastru Košíř, kam byla přenesena oblast Mezihoří a s ní i další usedlosti jako Božinka, Měchurka, Bulovka či Šalamounka. Během dvacátého století sloužila zahrada Šmukýřky škole k výuce a část byla využita pro stavbu garáží. V průběhu desetiletí objekt sloužil různým skladovým účelům pro Pražský velkoobchod, společnost Presco Group a Městská divadla pražská.

Mezi klíčové události patří rok 1442 a prodej vinice, rok 1713 s první doloženou zmínkou o usedlosti a období let 1904 až 1909, kdy se v opravené kapli svatého Prokopa konaly mše. Důležitý je také rok 1964, kdy byla Šmukýřka zapsána do seznamu kulturních památek. Mimořádnou zajímavostí je rok 1908. Tehdy malíř Mikoláš Aleš během svých návštěv u rodiny Linhartů vytvořil na stěně v útrobách usedlosti uhlovou skicu erbu krále Jiřího z Poděbrad. Jde patrně o jeho jedinou dochovanou vlastnoruční malbu na zdi.

V současnosti je tento památkově chráněný objekt ve špatném stavebně-technickém stavu. Hospodářské budovy jsou poškozené a pomalované a areál není veřejnosti volně přístupný. Po restituci se o vlastnictví dělí osm fyzických osob. Ty postupně z vlastních prostředků kultivují zahradu a části nemovitosti včetně kaple svatého Prokopa. Šmukýřka představuje cenný doklad historického vývoje příměstských usedlostí. Stojí za pozornost pro své dochované stavební vrstvy a unikátní kulturní stopy.