Dům čp. 44 Budova

Vítejte na naší společné procházce historií starého Břevnova. Stojíte právě v místech dnešní Radimovy ulice, v prostoru, který kdysi tvořil srdce původní staré vsi zvané Velký Břevnov. Možná se teď rozhlížíte kolem sebe a překvapeně zjišťujete, že před vámi nestojí žádná velkolepá stavba, žádný starobylý palác ani dominanta, kterou byste čekali na seznamu památek. Věnujte ale chvíli svému představivosti. V místech, kde se právě nacházíte, totiž kdysi stával pozoruhodný dům s popisným číslem čtrnáct. Dnes už ho fyzicky neuvidíte, protože vzal za své v průběhu dvacátého století, ale jeho příběh a duch tohoto místa zde přetrvávají dodnes. Pojďme se společně ponořit do časů minulých a představit si, jak to zde vypadalo před staletími.

Pojďme se posunout v čase na přelom osmnáctého a devatenáctého století, kdy tento dům poprvé spatřil světlo světa. Vznikl v době, kdy byl Velký Břevnov ještě poklidnou vesnicí obklopenou polemi a zahradami, daleko za hradbami hlavního města, a žil svým vlastním, pomalejším životem. Kdo přesně dal tomuto stavení podobu a kdo ho navrhl, to bohužel dějiny neuchovaly. Architekti a stavitelé zůstávají zahaleni rouškou tajemství, což však domu na jeho kouzle nijak neubírá. Naopak, představuje tichého svědka obyčejných lidských osudů, generací, které zde žily, pracovaly a tvořily historii tohoto koutu Prahy.

Nyní věnujte pozornost tomu, jak asi tato stavba vypadala, když ještě plnila svůj účel. Šlo o patrový dům, který svým vzhledem věrně odrážel stavební ruch své doby. Když si představíme jeho někdejší fasádu, můžeme v mysli obdivovat elegantní liseny na nárožích, které stavbu opticky členily a dodávaly jí na důstojnosti. Vrchol tvořila charakteristická polovalbová střecha, jež byla pro venkovská a poloměstská stavení té doby tak typická. Zvláštní pozornost si zaslouží detail, který celému domu dodával jedinečný ráz. V nice umístěné mezi okny prvního patra kdysi stávala dřevěná barokní socha svaté Magdaleny. Tato světice shlížela dolů na kolemjdoucí, chránila dům a jeho obyvatele a dodávala místu hlubší duchovní rozměr. Dnes už tu sochu samozřejmě neuvidíme, ale můžeme si ji živě představit jako tichou strážkyni minulosti.

Zatímco slavné šlechtické paláce a kostely bývají spjaty s mocnými panovníky a velkými dějinnými zvraty, dům číslo čtrnáct v Břevnově sdílel osud prostých lidských sídel. Historické osobnosti spjaté s tímto konkrétním domem v pramenech nenajdeme. Jeho příběh psali obyčejní obyvatelé Břevnova, sedláci, řemeslníci nebo sousedé, kteří se potkávali na prašné cestě před domem. Právě v tom spočívá kouzlo tohoto místa – ukazuje nám, že historie netkví jen v korunovačních klenotech a královských listinách, ale především v každodenním životě lidí, kteří tvořili kořeny naší společnosti.

Zajímavý je i osud domu v moderní době, kdy se ukázalo, že staré věci mají cenu teprve tehdy, když už jim hrozí zánik. Dne devatenáctého srpna roku devatenáct set padesát osm byl dům oficiálně zapsán jako nemovitá kulturní památka České republiky. Úřady si uvlečomely jeho historickou a architektonickou hodnotu a chtěly ho chránit pro budoucí generace. Ochrana však netrvala věčně. Doba dvacátého století stavbám tohoto typu příliš nepřála a již v roce devatenáct set šedesát pět bylo výměrem Ministerstva školství a kultury upuštěno od památkové ochrany domu. O pár let později, v roce devatenáct set šedesát devět, definitivně ztratil statut chráněné památky a celá stavba byla nakonec zbořena. Přestože fyzicky zmizel z mapy, jeho odkaz žije v paměti místních obyvatel a v archivech památkářů.

Když se dnes rozhlížíte po Radimově ulici, stojíte na křižovatce časů. Starý Velký Břevnov ustoupil novému urbanismu, ale příběhy zůstávají. Děkuji vám, že jste si se mnou prošli toto zapomenuté místo a věnovali chvíli vzpomínce na dům, který kdysi utvářel tvář této pražské čtvrti. Přeji vám krásný zbytek dne, mnoho dalších objevů při toulkách Břevnovem a na shledanou u některého z dalších příběhů naší historie.