Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Ročov) Kostel

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově stojí v okresu Louny a patří k výjimečným barokním stavbám českého prostředí. Budova vznikla v letech 1746–1750 jako náhrada za starší gotický kostel z konce 14. století. Autorem projektu byl významný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který tak dal souprávu dnešní podobu. Jádrem poutního kultu zůstává však prvek mnohem starší – gotická socha Panny Marie vysoká 1,5 metru, kterou tradice připisuje daru z roku 1373 od Albrechta staršího z Kolowratu tehdejšímu augustiniánskému klášteru.

Historie místa sahá do doby vzniku klášteru. Brzy po jeho založení se úcta k milostné Madoně rozšířila po celém lounském Podlesí. Kolem sochy se postupem času utvořila tradice poutnictví, jež přetrvala i v pohusitské epoše. Katolická víra se v Podlesí udržela bez přerušení, a tak poutnictví pokračovalo i v novověku. Každý rok sem procházela četná procesí, zejména o každoroční pouti spojenou se speciálním modlitebním textem zvaným Ročovský zdrávas, složeným přímo na počest této sochy. Na počátku 20. století sem průměrně přicházelo ročně téměř 15 tisíc poutníků. Tradice žije i v současnosti, kdy se zde konají pravidelné poutě.

Architektonicky je kostel jednolodní stavba barokního slohu s obdélným půdorysem. Průčelí zdobí rizalit s dvojicí věží, jejichž nároží jsou zaoblená a završena odstupněnými báněmi. Rizalit v přízemí zdobí polosloupy, v patře pak pilastry. Součástí průčelí je též nika se sochou Madony. Sochy svatého Augustina a svaté Moniky na průčelí pocházejí z dílny Ignáce Františka Weisse. Presbytář je pokryt kupolí na pendentivech, loď pak valené klenbou s lunetami. Strop zdobí fresky od A. Smichaea z Loun vytvořené v letech 1750–1760, zobrazující scény z života Panny Marie a Nanebevzetí Páně.

Nejcennějším vnitřním zařízením je hlavní oltář z roku 1748 od sochařské dílny F. I. Weisse. Jde o sloupový oltář zakončený baldachýnem nesením mariánskou korunou, přenášenou anděly. V rokokové skříňce na oltáři je umístěna ústřední skutečnost – ona gotická socha z konce 14. století. Na počest této sochy byl roku 1723 pořízen stříbrný oděv, který nyní spočívá v Národním muzeu v Praze. Socha Madony drží v jedné ruce chléb a hrozen, v druhé pak Ježíška. V lodi se nachází šest dalších oltářů, z nichž čtyři pocházejí ze druhé čtvrtiny 18. století a jsou věnovány svatému Augustinovi, svaté Monice, svatému Janu Nepomuckému a svaté Anně.

Kostel zůstává významným místem živé zbožnosti. Páteční správcem je Jan Mária Valt. Pro návštěvníka zde v každé sezóně ožívá staletá tradice poutnictví a lze zde spatřit jednoho z nejkrásnějších příkladů barokní sakrální architektury v České kotlině.