Orlová: benediktini, uhlí a nové centrum v Lutyni

Město na Orlovské plošině

Orlová je slezské město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji. Leží na Těšínském Slezsku, asi deset kilometrů od polské hranice. Německy se jmenuje Orlau, polsky Orłowa. Člení se na čtyři místní části: Město, Lazy, Porubu a Lutyni. Při sčítání v roce 2021 žilo v Lutyni necelých 21 tisíc lidí, v Porubě přes 5 200, v Městě přes 1 100 a v Lazích 317². Už z těchto čísel je vidět, že se těžiště města během 20. století přesunulo.

Město leží v nadmořské výšce 200 až 300 metrů na Orlovské plošině, jejíž hřbet mezi Petřvaldem, Orlovou a Karvinou dosahuje 300 metrů. Na plošině se zachovaly stopy po zalednění: tvary terénu a bludné balvany svědčí o valu náporové morény³. Osu území tvoří potoky, kterým se tu říká stružky. Všechny části města v různé míře poznamenala těžba uhlí: poklesy půdy, haldy, odvaly a kalové nádrže.

V Porubě leží rybníky, například Kališčok, Dub, Špice nebo Nový rybník. Spolu s rybníky podél Rychvaldské Lutyňky v Lutyni patří do Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší, kde se chrání bukáček malý, ledňáček říční a slavík modráček³. V Lutyni a v Porubě rostou metasekvoje čínské chráněné jako památné stromy.

Orel, sůl a benediktini

Podle pověsti odpočíval při lovu ve zdejších lesích těšínský kníže Měšek s manželkou Ludmilou. Z křoví vzlétl obrovský orel s hostií a upustil ji nad knížecím párem. Kníže v tom viděl Boží znamení, dal na místě postavit kapli a osadu pojmenoval podle orla⁴. Pověst zachycuje malba v kněžišti orlovského kostela, restaurovaná v roce 2013⁵. Jak jméno skutečně vzniklo, se neví. Základem je nejspíš slovo orel a podle jazykovědců mohla ves převzít jméno od vodního toku zvaného Orlava. Orlici nese i městský znak, přijatý roku 1970⁶: doplňuje ji listnatý strom a zkřížená hornická kladívka, která podle města připomínají, že Orlovou k městu dovedla těžba uhlí⁴.

První písemná zmínka o Orlové pochází z roku 1223, z listiny vratislavského biskupa Vavřince. Osada tehdy tvořila jádro území zvaného Sal, tedy Sůl, a patřila benediktinům z kláštera v Týnci u Krakova⁴. Roku 1227 potvrdil papež Řehoř IX. Orlovou týneckým benediktinům. Listinou z roku 1268 opolský kníže Vladislav I. klášter v Orlové zřídil, případně obnovil jeho práva. Kdo kostel navštívil o svátku Narození Panny Marie, požíval 30 dní plné svobody, a klášter se tak stal útočištěm i pro pronásledované včetně zločinců⁷.

Mniši se na přelomu 13. a 14. století podíleli na kolonizaci Těšínska: mýtili lesy a zakládali vsi. S klášterem je spojen vznik Poruby a Laz. Opatství podle města hospodářsky ovlivňovalo okolí o rozloze asi 160 km²⁴. Opat Jan III. dal v polovině 15. století postavit zděný kostel. Mířily k němu davy poutníků a roku 1473 byly jeho návštěvníkům uděleny stodenní odpustky⁷.

Na počátku 60. let 16. století těšínský kníže Václav III. Adam, který přestoupil k protestantismu a potřeboval peníze, opata vyhnal a klášterní statky připojil k fryštátskému panství. Budovy kláštera byly později rozebrány; podle tradice posloužil materiál ke stavbám v Rychvaldě. Panství pak drželi Cikánové ze Slupska, od roku 1619 Bludovští z Bludova, kteří roku 1765 postavili vedle kostela zámek, a v 19. století Mattencloitové.

Slezské Hradčany

Na vyvýšenině nad náměstím v Orlové-Městě stojí dvouvěžový novogotický kostel Narození Panny Marie. Podle města je nejvýznamnější památkou Orlové⁴ a někdy se mu přezdívá Slezské Hradčany⁸. Stojí na místě kaple zmiňované v listině z roku 1223 a gotického kostela z 15. století. Starý kostel byl roku 1903 až na kněžiště rozebrán a nový vznikl podle návrhu Josefa Bergera⁹. Dokončen byl roku 1905 a vysvěcen roku 1906. Z gotického kostela zůstalo kněžiště, tedy prostor kolem hlavního oltáře⁵. Z náměstí vede ke kostelu schodiště ve tvaru písmene Y¹⁰ se čtyřmi sochami světců: svatého Josefa, Benedikta, Jana Nepomuckého a Hedviky. Varhany od krnovské firmy Bratři Riegrové mají 2 700 píšťal⁵⁹. Kostel je kulturní památkou a bohoslužby se v něm konají česky i polsky.

V 80. letech hrozila poddolovanému kostelu demolice. Zachránil ho kněz Antonín Huvar s farníky a na jeho práci navázali další kněží. Opravy trvaly tři desítky let a završilo je v roce 2013 restaurování oltáře⁸. Za kostelem leží zámecký park s přírodně-krajinářskou kompozicí. Stával v něm zámek Bludovských, který od roku 1902 sloužil jako městská nemocnice a na přelomu 70. a 80. let byl kvůli poddolování zbořen.

Uhlí, dráha a gymnázia

Ve středověku byla Orlová zemědělskou obcí, kde mělo význam i plátenictví. Změnu přineslo uhlí. S těžbou se začalo v první polovině 19. století a roku 1844 poskytli Mattencloitové Rothschildům právo uhlí těžit. V roce 1850 bylo na území Orlové a Laz už 16 uhelných jam⁴. Zásadní význam mělo napojení na Košicko-bohumínskou dráhu. Kolem dolů rostly hornické kolonie, například Mühsam, lidově Mizam, Halfarova kolonie nebo Václavka.

Obec rychle rostla a na počátku 20. století se stala centrem českého i polského školství a sídlem mnoha spolků; měla i vlastní muzeum. Roku 1922 byla povýšena na město⁴. Přes Orlovou jezdila úzkorozchodná tramvaj mezi Ostravou, Petřvaldem a Karvinou. Roku 1909 tu vzniklo české gymnázium a zároveň Polské reálné gymnázium Juliusze Słowackého¹¹. Do jeho prvního ročníku nastoupilo 23. září 1909 celkem 92 žáků¹².

Důl Lazy se začal budovat roku 1890 jako Nová jáma a byl stavěn jako největší a nejmodernější důl své doby. Těžit se v něm začalo roku 1892 a měl na tehdejší poměry obrovskou kapacitu 500 tisíc tun uhlí ročně¹³. Dne 20. května 1919 tu vybuchly třaskavé plyny s uhelným prachem a zahynulo 92 horníků¹⁴. V Porubě vznikl roku 1871 Důl Žofie, kde těžba skončila roku 1995¹⁵. Nedaleký Důl Václav založila roku 1899 rakouská báňská společnost Alpine, lidově se mu proto říkalo Alpinka. Z dolu zůstala správní budova, která je kulturní památkou¹⁶.

Spor o Těšínsko, stávka a válka

Po první světové válce se Československo a Polsko přely o Těšínsko. Během sporu bylo polské gymnázium od května 1920 zavřené a jeho budovu obsadilo československé vojsko. Při rozdělení Těšínska v roce 1920 připadla Orlová Československu. Na hřbitově stojí pomník padlým v sedmidenní válce o Těšínsko z roku 1919. Při orlovské stávce 4. dubna 1925 zemřeli po zásahu policie lidé. Připomíná je žulový balvan nedaleko náměstí, odhalený v roce 1960, a hrob s nápisem „Žalujeme“ na místním hřbitově¹⁷. Ve 30. letech zasáhla Orlovou hospodářská krize, provázená sociálními nepokoji a stávkami.

Po Mnichovu byla Orlová v roce 1938 připojena k Polsku a po jeho porážce v roce 1939 se stala součástí Německé říše⁴. V roce 1938 byly zrušeny české školy, za německé okupace všechny polské. Mnozí učitelé polského gymnázia byli v roce 1940 zatčeni a odvezeni do koncentračních táborů. Mezi nimi byl básník Adolf Fierla, orlovský rodák, který na gymnáziu studoval a později učil. Rudá armáda osvobodila Orlovou 1. a 2. května 1945.

Město, které mizelo

Negativní vlivy těžby se naplno projevily po druhé světové válce. Poddolované budovy se bouraly už na počátku 50. let a tisíce lidí začaly odcházet, hlavně z Laz¹⁸. Uvažovalo se dokonce o úplné likvidaci Orlové a přestěhování jejích obyvatel do okolních měst a obcí⁴. K tomu nakonec nedošlo. Postupně zmizela většina starého města i původních Laz. Z nich zůstala hlavně uliční síť bez domů, několik osamocených pomníků a areál dolu; při sčítání v roce 2021 v Lazích žilo 317 lidí². Ve staré Orlové padla v roce 1969 budova měšťanské školy, později Cingrův dům pod evangelickým kostelem, Dělnický dům, stará budova českého gymnázia, sokolovna a v roce 1987 i budova polského gymnázia Na Obrokách. Zbořen byl i obchodní dům s kioskem, v němž býval vývod důlních plynů zvaný „věčný oheň“¹⁹.

Tramvajové tratě kvůli poddolování postupně zrušili a roku 1963 se rychlíky přesunuly na novou přeložku trati přes Dětmarovice. Osobní vlaky přestaly v Orlové zastavovat v roce 1967 a nádražní budova byla zbořena. Karvinský deník v roce 2012 uvedl, že Orlová je jediným městem v Česku s více než 10 tisíci obyvateli bez vlakového spojení a že zbylé koleje slouží nákladní dopravě²⁰. Pod starou Orlovou dodnes uniká důlní plyn a na mnoha místech stojí výduchy metanu. Důl Lazy těžil až do listopadu 2019. Od roku 1892 se z něj vytěžilo 145,4 milionu tun uhlí¹³. Dne 27. července 2024 odstřelili asi 83 metrů vysokou betonovou těžní věž dolu. V areálu má na přání památkářů zůstat ocelová kozlíková těžní věž jámy číslo dva²¹.

Nové město v Lutyni

Naději přinesly geologické vrty v letech 1957 a 1958 u sousední obce Horní Lutyně. Nehledaly uhlí, ale naopak místo, kde žádné není a kde se dá stavět²². Územní plán z roku 1958 poprvé počítal s přenesením města na poddolováním neohrožené území Horní Lutyně²³. Ta se dříve jmenovala Polská Lutyně a k Orlové byla připojena roku 1960; Lazy a Poruba k ní patřily od roku 1946.

Výstavba sídliště začala roku 1963. Stavělo se po okrscích, kterým se dodnes říká etapy. V prvním z nich podél Masarykovy ulice našlo byty asi pět tisíc lidí²⁴, další etapy přibývaly až do konce 80. let. Počet obyvatel města vzrostl z 24 268 v roce 1970⁶ na 36 399 při sčítání v roce 1991²⁵. Školy a obchody se přitom podle města stavěly se zpožděním za byty.

Už dříve vyrostlo v Porubě hornické sídliště s takzvanými finskými domky, z nichž se některé dochovaly. V polovině 90. let dostala Masarykova třída zelený střední pás a malé kruhové objezdy. Námět přišel od partnerů ze švýcarského Illnau-Effretikonu²⁶. V roce 2003 přibyl na V. etapě parkovací dům se sportovišti na střeše, navržený ve spolupráci se studenty architektury z Winterthuru²⁷. Uprostřed sídliště stojí kaple svatého Jana Nepomuckého, která patřila ještě staré vesnici Lutyni a dodnes se v ní slouží mše.

Co zůstalo ze staré Orlové

Po roce 1989 se přístup ke staré Orlové změnil. Začala revitalizace zaměřená na záchranu dochovaných budov a před plánovaným zbořením byla zachráněna i radnice z roku 1928⁴. Budovu postavila v letech 1927–1928 na místě staré radnice firma stavitele Františka Trubky²⁸. Po rekonstrukci ji znovu otevřeli v roce 1995 a slouží i jako obřadní síň. Jádro Orlové-Města, asi 60 domů, chrání ochranné památkové pásmo²⁹. Patří k nim Husův dům, budova bývalé městské spořitelny nebo bývalá škola sester boromejek, lidově zvaná „klášter“; středověkým klášterem ale nebyla. Starou Orlovou provází naučná stezka Zapomenutá Orlová, otevřená v dubnu 2021 s 12 informačními cedulemi. Vznikla jako studentský projekt z participativního rozpočtu³⁰, v roce 2025 k ní přibyla čtyři další zastavení³¹.

Na Cingrově kopci stojí pozdně klasicistní evangelický kostel. Základní kámen položili 24. června 1861 a vysvěcen byl 15. října 1862³². Do základů pod věží vložili císařský patent z téhož roku o zrovnoprávnění protestantů. Kvůli poddolování kostel staticky zajišťovali už v roce 1982³³. V roce 2004 musel sbor na základě rozhodnutí stavebního úřadu kostel přestat užívat a zvažovala se i jeho demolice. V roce 2005 prošel další generální opravou³² a evangelíci se do něj vrátili. Evangelický hřbitov vedle kostela, kde se naposledy pohřbívalo v roce 1930, zanikl kvůli poddolování a v roce 2012 na jeho místě vznikl památník.

Školy, sport a rodáci

České gymnázium prošlo řadou stěhování. Od 2. září 1996 sídlí v nové budově v centru Lutyně, která zvítězila v soutěži Stavba roku a získala cenu Grand Prix³⁴. Její tvar odkazuje na římské Koloseum. Gymnáziem prošli například sexuolog Radim Uzel a moderátorka Iva Kubanková. Polské gymnázium se z Orlové přestěhovalo do Karviné¹¹. V Lutyni dnes funguje základní a mateřská škola s polským vyučovacím jazykem a také výstavní síň Muzea Těšínska.

Kulturní život zajišťuje Dům kultury města Orlové s Kinem O. Konají se tu například Dny města Orlové a město pořádá také mezinárodní cyklistický závod žen Gracia Orlová⁴. Hokej se v Orlové hraje od roku 1930³⁵. Dnešní MHK Slovan Orlová hraje na zimním stadionu ve sportovním areálu Na Stuchlíkovci v Lutyni, kde jsou i fotbalová hřiště, tenisové kurty a volejbalový areál³⁶.

V Orlové se v roce 1925 narodil sochař Stanislav Kolíbal. V roce 2019 zastupoval Česko na velké mezinárodní výstavě umění v Benátkách, která se koná každé dva roky³⁷. Rodáky jsou i houslista a dirigent Bohdan Warchal, zakladatel Slovenského komorního orchestru, a zvukař Otokar Balcy. V Lazích se narodili polští spisovatelé Gustaw Przeczek a Karol Piegza. Petr Bezruč napsal báseň „Lazy“ o zdejším starostovi Křístkovi, který v Lazích prosadil českou školu.