Akademie výtvarných umění v Praze Galerie

Akademie výtvarných umění v Praze je nejstarší uměleckou školou v České republice. Jde o veřejnou vysokou školu, která nabízí magisterské a doktorské studium. Vyučuje se tu malířství, sochařství, kresba a grafika, intermediální tvorba, nová média, restaurování malířských a sochařských děl a také architektonická tvorba. Akademie je zároveň významnou kulturní institucí, která se podílí na rozvoji kultury a společnosti.

Založena byla 10. září 1799 dekretem císaře Františka I. a vyučovat se začalo o rok později, v roce 1800. U jejího vzniku stála Společnost vlasteneckých přátel umění. Ta chtěla dopřát kvalitní umělecké vzdělání studentům z Čech, Moravy a rakouského Slezska, kteří do té doby museli za studiem dojíždět do Vídně nebo do Mnichova. Prvním ředitelem se stal německý rytec Josef Bergler. Od roku 1836 školu vedl Čech, profesor František Tkadlík, někdy uváděný také jako Kadlík. V roce 1896 byla akademie reformována a zestátněna. Dekret z roku 1922 ji pak uznal za první státní vysokou uměleckou školu.

Zlomové období přišlo v osmdesátých letech devatenáctého století. Od roku 1885 škola sídlila ve velmi stísněných podmínkách, v budově Uměleckoprůmyslové školy Na rejdišti a na Eliščině třídě. Společnosti vlasteneckých přátel umění navíc docházely peníze a akademii hrozil zánik. Záchrany se ujal Josef Hlávka, tehdy člen rozpočtového výboru společnosti. Ve Vídni přesvědčil ministra školství, že akademii musí převzít stát a že je třeba ji rozšířit o dva nové profesory. Těmi se stali malíři Václav Brožík a Vojtěch Hynais, kteří tehdy žili v Paříži.

Oba nabídku zprvu nadšeně přijali, ale zestátnění se protahovalo. Hlávka proto spolu s hrabětem Buquoyem platil jejich mzdy ze svého. Potíže dělal hlavně Hynais, který chtěl mít v Praze stejný ateliér jako v Paříži. Zemský výbor na Hlávkovu žádost propůjčil Pavilon umění na okraji Stromovky, který zbyl po Jubilejní výstavě, a povolil jeho přestavbu. Architekt Bělský vypracoval plány podle Hynaisových přání, jenže ty byly tak přehnané, že by z budovy téměř nic nezůstalo. Hlávka proto s Janem Bělským a profesorem Maxmiliánem Pirnerem připravil vlastní varianty a 31. července 1893 je poslal oběma malířům do Paříže. Odpověď nepřišla, a tak napsal znovu. Brožík, který do té doby nechával jednat Hynaise, nakonec rychle poslal alespoň své nejdůležitější připomínky.