Americký park Park

Americký park – příznačně zvaný také Američák, Amerika nebo Amcl – je veřejně přístupný městský park ve východní části Holešova v okrese Kroměříž. Rozprostírá se na rozloze přes 2,7 hektarů a patří k největším plochám veřejné parkové zeleně uprostřed města. Česko jej odlišuje netradičně modelovaný terén – svahy, malé krátery a hřbítky tvoří výškové rozdíly až sedmnáct metrů. V parku je vysazeno přibližně 380 stromů, mezi kterými dominují zejména nejstarší duby zimní staré 250 až 300 let, dosahující výšky třiceti až čtyřiceti metrů. Kompozice zeleně následuje anglický styl parkové architektury, což jej odlišuje od formálnějšího francouzského stylu. O park pečuje ve spolupráci s městem spolek Proud Holešov vedený holešovským rodákem Jakubem Nevřalou.

Příběh parku sahá do počátků sedmnáctého století. Morfologie jeho terénu není přirozená – vznikla dlouhodobou těžbou cihlářské hlíny, která se zde odbývala na ploše pěti až šesti hektarů. Důležitým faktorem byla dostupnost podzemních pramenů vody, nezbytné pro výrobu cihel. Těžba nabírala na intenzitě zejména v osmnáctém století, kdy místní cihelna zásobovala svým produkty místní zámek i městské stavby. Z původních několika studen, kterých průnik podzemní vody přinesl k povrchu, se dochovala symbolicky jen jediná v západní části parku. Koncem osmnáctého století se těžba posunula přibližně kilometr severněji, kde pokračuje dodnes u Žop. Původní lokalita byla ponechána přírodě, která ji postupně porostla náletovou vegetací. Půda počala sesedávat a krátery se stávaly patrné – právě tato rozpáraná krajina s nerovnostmi připomínala místním obyvatelům divokou krajinu Ameriky. Odtud vzešel lidový název „Amerika".

Počátek devatenáctého století přinesl do parku tragickou další roli. V roce 1805 se u Slavkova odehrála bitva tří císařů skončící porážkou rakouských a ruských vojsk. Padlo přes třicet tisíc vojáků. Ranění byli vozeni na východ do vzdálených lazaretů. Část se dostala až do Holešova, vzdáleného více než osmdesát kilometrů od bitviště. Lazaret zřídili v tehdejších kasárnách z doby Marie Terezie, které stojí dodnes na Náměstí sv. Anny. Zdravotní péče byla minimální a mortalita hrozivá – až devadesát procent raněných zde zemřelo, celkem přes tisíc vojáků. Aby se zabránilo vypuknutí cholery a dalších nákaz, zemské zřízení urgentně rozhodlo o jejich pohřbení. Nejvhodněji se jevila oblast Ameriky, vzdálená od centra. Těla byla ukládána do zbylých krátérů po těžbě, jednotlivé hroby se nemapovaly ani neznačily. K dezinfekci se po každé vrstvě mrtvol nasypávalo nehašené vápno. Místo bylo označeno symbolickým dřevěným křížem z dubu o rozměrech šest krát tři metry, který se několikrát zřítil a byl místními znovu postaven.

Dnes zbývá navštívit právě proto, aby si člověk uvědomil, jak hluboká vrstva dějin spočívá pod tímto zdánlivě přírodním terénem. Neredupravená krajina s propastmi a kopečky není dílem krajináře, nýbrž čtyřset let lidské potřeby a tragédie.