Bečvářův dvůr Usedlost

Bečvářův dvůr na adrese Starostrašnická 16/25 v Praze 10-Strašnicích je trojkřídlou usedlostí klasicistního slohu. Vznikl společně s již neexistující Bečvářovou vilou a představuje jediný dochovaný příklad hospodářské architektury starých Strašnic.

Statek vyrůstal na místě středověkého poplužního dvora s tvrzí. Svou dnešní podobu získal kolem roku 1830, kdy jej v klasicistním slohu nechal vystavět tehdejší majitel Josef Popelář. Usedlost si však ponechala jméno po Tomáši Bečvářovi, jenž se jejím majitelem stal v roce 1862. Bečvář patřil mezi největší hospodáře Strašnic své doby – vlastnil polovinu zdejších polností a jeho majetek se rozprostíral přes území dnešních Strašnic, Žižkova, Malešic i Vršovic.

Majetek zdědil Bečvářův syn Julius, který v roce 1926 rozhodl jej rozdělit mezi své tři potomky. Dcera Anna měla dostat dvůr a dům na Starém Městě jako věno, což bylo potvrzeno i v závěti Julia Bečváře z roku 1945. Po roce 1948 byl však veškerý majetek rodiny vyvlastněn. Hospodářské budovy přešly do správy Státního statku Praha, v dvoře byly zřízeny byty a na pozemcích statku vzniklo sídliště Solidarita.

Anna Bečvářová zde žila po třicet devět let. Po její smrti v roce 1987 odkázala majetek přátelům svého zesnulého manžela – místnímu učiteli Františku Činčerovi a stavbyvedoucímu Štěpánu Formanovi, které poznala skrze místní klub zahrádkářů. Tito muži dvůr v 90. letech právoplatně zrestituovali.

Stavba je patrová se zaklenutými místnostmi v přízemí. Charakteristickým prvkem je pozdně klasicistní průčelí na východní straně, kterému dominuje nízký středový rizalit zakončený trojúhelníkovým štítem. Zajímavostí je, že se budova původně nacházela pod hrází rybníka, který byl později zasypán. Na jeho místě se dnes rozprostírá Areál volného času Gutovka.

Dvůr je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka. Zůstává dokladem hospodářské minulosti Strašnic a zároveň symbolem složitých osudů majetků během 20. století.