Nová strašnická škola Školní budova

Vítejte v desáté pražské městské části. Právě teď stojíte před budovou, která v sobě nese hluboký příběh vzdělanosti, dramatických dějin a neuvěřitelné proměny. Sundejte si na chvíli sluchátka z uší a zase je nasaďte, protože vás vezmeme na cestu časem. Před vámi se tyčí stavba, která po dlouhých letech chátrání a nejistoty opět ožila a dnes slouží svému původnímu účelu jako základní škola. Pojďme se společně ponořit do její bohaté historie a prozkoumat každý detail, který tato mimořádná památka nabízí.

Když se pozorně zadíváte před sebe, vidíte velkolepou stavbu, jejíž kořeny sahají do prvního desetiletí minulého století. Psal se rok devatenáct set devět, kdy byla tato hlavní budova postavena. Její podoba nevznikla náhodou, ale vzešla z myšlenek a plánů schopného tvůrce, kterým byl architekt Josef Domek. Tehdejší rozvoj této pražské čtvrti si žádal moderní prostory pro vzdělávání dětí, a tak vyrostla stavba, která měla sloužit mnoha budoucím generacím. Architektonické pojetí nese výrazné znaky tehdejšího moderního uměleckého směru, který oslavoval krásu, ladné linie a propojení užitkového s estetikou. Věnujte pozornost celkovému vyznění průčelí a proporcím budovy, které i po více než sto letech vzbuzují úctu a obdiv.

O necelé dvě desítky let později, konkrétně v roce devatenáct set dvacet sedm, se rozběhly práce na dalším rozvoji tohoto místa. Tehdy začala stavba nové přístavby, která byla úspěšně dokončena o dva roky později, tedy v roce devatenáct set dvacátém devátém. Tato nová část citlivě doplnila původní architektonický základ a rozšířila možnosti pro výuku stále rostoucího počtu žáků. Budova tak rostla spolu s městem a stávala se přirozeným centrem společenského a kulturního dění v okolí.

Nejtemnější, ale zároveň nejslavnější kapitola se s touto budovou pojí v pohnutých dnech konce druhé světové války. V květnu roku devatenáct set čtyřicet pět se místo klidného školního vyučování stalo centrem zásadních historických událostí. Tato škola sloužila jako sídlo štábu ozbrojených akcí během pražského květnového povstání. V těchto zdech se rozhodovalo o osudu mnoha lidí, plánovaly se kroky k osvobození a budova se tak nesmazatelně zapsala do novodobých dějin našeho národa. Když dnes kráčíte kolem těchto zdí, zkuste na chvíli zavřít oči a představit si napjatou atmosféru jarních dnů roku čtyřicet pět, kdy zde lidé s nasazením vlastních životů bojovali za svobodu.

Pojďme se posunout v čase dále. Dlouhá desetiletí budova plnila své poslání, avšak přišlo i období úpadku. Po roce dvacetsest nastalo dlouhé období chátrání, kdy budova ztrácela svou dřívější lesk a slávu a nikdo si tou dobou nebyl jistý, jaký osud tuto významnou stavbu čeká. Přesto se nenašli lidé, kteří by nad ní zlomili hůl. Zlomový moment nastal v roce dvacetsestnáct, kdy byla tato secesní budova oficiálně zapsána na seznam kulturních památek. Tím byla uznána její obrovská historická a architektonická hodnota pro celé město i republiku.

Skutečný zázrak v podobě záchrany a nového nadechnutí pak přišel v nedávné době. Mezi roky dvacet dvacet dva až dvacet dvacet pět prošla celá budova velkou a náročnou rekonstrukcí. Zchátralé prostory se dočkaly důkladné obnovy, která vrátila stavbě její původní krásu, ale zároveň ji vybavila vším potřebným pro moderní výuku jednadvacátého století. Výsledkem této obří snahy je fakt, že v roce dvacet dvacet pět byla celková rekonstrukce dokončena a do opravené školy se opět vrátilo dětské smích a ruch vyučování. Dnes tato památka opět hrdě stojí na svém místě a plní úkol, pro který byla před více než stoletím stvořena.

Zastavte se ještě na chvíli a vnímejte atmosféru tohoto místa. Jste na adrese, kde se snoubí umění starých mistrů s dramatem velkých dějin a radostí z nového začátku. Věříme, že pro vás byla tato zastávka obohacující a že se s otevřenýma očima vydáte objevovat i další zajímavá místa v našem hlavním městě. Děkujeme, že jste poslouchali, přejeme vám krásný zbytek dne a na shledanou u dalších příběhů z historie Prahy.