budova Českého rozhlasu Brno Budova banky

Vítejte v centru Brna, v jedné z jeho nejvýznamnějších ulic, která nese jméno slavného skladatele Beethovena. Zastavte se prosím na okamžik a plně se soustřeďte na budovu, která se nyní tyčí přímo před vámi. První dojem, který z ní vyzařuje, je pocit klidu, řádu a neotřesitelné stability. Je to stavba, která svou podobou neřiká příliš, ale zároveň říká vše podstatné o době, ve které vznikla. Vnímejte její vyváženost a způsob, jakým zapadá do okolí, a přesto v něm dominantně vystupuje.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase o více než sto let zpět, do roku 1923. Představte si Brno té doby jako město v rozkvětu, plné energie a ambicí mladé republiky. Právě v tomto duchu byla tato budova vybudována. Jejím původním účelem nebylo vysílání novinek ani hudby, ale správa peněz. Stala se totiž sídlem brněnské pobočky České banky Union. V té době banky nebyly jen praktickými úřady, ale měly být symboly důvěry, bezpečí a moderního přístupu k ekonomice.

Tuto vizi z concrete reality udělal talentovaný architekt Ernst Wiesner. Wiesner byl člověkem, který rozuměl novým proudům své doby a dokázal je přenést do městského prostoru. Když se podíváte na celkový ráz stavby, uvidíte příklad takzvané racionalistické architektury. Co to vlastně znamená? Racionalismus v architektuře znamená, že forma budovy vyplývá z její funkce. Zde nenajdete zbytečné ozdoby, které by jen maskovaly účel stavby. Místo nich zde vládne logika, čistota linií a geometrická přesnost. Podívejte se na průčelí a vnímejte, jak harmonicky jsou rozvrženy jednotlivé prvky. Je to krása založená na řádu a efektivitě, což bylo pro bankovní instituci v roce 1923 naprosto ideální vyjádření.

Zajímavé je i to, na jakém místě tato budova stojí. Pokud byste se mohli podívat pod její základy, zjistili byste, že zde dříve stála brněnská jezuitská kolej. Je to fascinující kontrast. Na místě, kde po staletí vládla duchovní disciplína a náboženské vzdělávání, se v meziválečném období zjevila moderní chrám finanční stability. Tento přechod od sakrálního prostoru k modernímu racionalismu v mnohém zrcadlí proměnu celého Brna v moderní metropoli dvacátého století.

Nyní věnujte pozornost tomu, jak se osud budovy změnil po druhé světové válce. Po roce 1945 se z finančního centra stal prostor pro kulturu a informace. Budova byla převedena pod správu Českého rozhlasu Brno. Představte si ten moment, kdy se tiché bankovní sály začaly plnit zvukem lidského hlasu, šumem mikrofonů a hudbou, která začala putovat vzduchem do tisíců domácností po celém kraji. Od té doby zde rozhlas sídlí dodnes a budova se tak stala neodmyslitelnou součástí brněnského kulturního života.

Když mluvíme o architektuře, nelze opomenout jednu fascinující skutečnost. Návrh Ernsta Wiesnera byl tak zdařilý a moderní, že jej obdivoval i jeden z největších vizionářů světové architektury, Le Corbusier. To, že taková osobnost ocenila právě tuto brněnskou stavbu, svědčí o její vysoké kvalitě a o tom, že Brno bylo v té době skutečným centrem moderního myšlení v oblasti stavitelství.

A nyní vás chci vzít k jedné z největších zajímavostí, kterou budova skrývá, a která není na první pohled vidět z chodníku. Podívejte se nahoru, k horní části stavby. Právě zde se nachází něco, co bylo v době vzniku naprosto průkopnické. Budova disponuje první střešní zahradou v celém tehdejším Československu. V roce 1923 to byla naprostá revoluce. Představa, že střecha budovy nemusí být jen technickým zakončením, ale může sloužit jako zelený prostor pro odpočinek a relaxaci uprostřed městského betonu, byla v té době velmi odvážná. Tato střešní zahrada byla vyjádřením touhy po spojení moderního města s přírodou, což byl jeden z hlavních pilířů moderní architektury.

Čas však neúprosně plyne a i tak odolná stavba potřebuje péči. V posledních letech, konkrétně mezi lety 2017 a 2022, prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí. Cílem bylo zachovat její původní genialitu a zároveň ji přizpůsobit nárokům dnešní doby. Tato oprava nebyla jen běžnou údržbou, ale precizní prací, která byla následně oceněna. Rekonstrukce byla vyhlášena jako jedna z nejlepších opravených památek v celém Jihomoravském kraji. Díky tomu můžeme dnes obdivovat budovu v její plné slávě, přesně tak, jak ji pravděpodobně viděl i sám Ernst Wiesner.

Když nyní znovu pohlédnete na tuto stavbu, zkuste v ní vidět všechny tyto vrstvy historie. Vidíte v ní jezuitskou kolej, která tu byla kdysi? Vidíte v ní ambiciózní banku z doby první republiky? Slyšíte v ní hlasy rozhlasových moderátorů, kteří zde tvoří svou práci už desetiletí? A cítíte tu odvahu prvního střešního parku v zemi?

Tato budova je mnohem více než jen zdmi a betonem. Je to památník lidského rozumu, estetiky a schopnosti přizpůsobit se novým dobám. Je to místo, kde se setkává finance, kultura a architektura v jedné harmonické celosti.

Děkuji, že jste mě doprovázeli při tomto krátkém pohledu na jednu z perel brněnského racionalismu. Nyní vás povzbuzuji, abyste si budovu prohlédli z různých úhlů, vnímejte její rytmus a možná se zkusíte představit, jak byste se cítili v té legendární střešní zahradě nad střechami města. Přeji vám příjemné pokračování v objevování krás a tajemství našeho Brna. Na shledanou.