Černý pivovar Budova

Černý pivovar je funkcionalistický nájemní dům z let 1933–1934, nacházející se na Karlově náměstí v Praze 2. Budova stojí na místě bývalého středověkého pivovaru a je součástí kulturní památky i světového dědictví UNESCO.

První záznamy o stavbě tohoto pozemku, který patřil klášteru Zderazskému, pocházejí z roku 1377. Již brzy se zde začalo vyrábět pivo. V 19. století byl pivovar majetkem Ferdinanda Náprstka, jehož rodina měla zkušenosti s pivovarnictvím i z provozu pivovaru U Halánků. Prostory sloužily jako místo schůzek českých vlastenců a pořádaly se zde besedy i sbírky na podporu národních spolků. Později jej vlastnila rodina Pflanzerových, kteří provozovali pivovar do roku 1918 a dědicové až do zrušení provozu v roce 1920.

Před výstavbou současné budovy zde stály dva domy. Prvním byl barokní Vyšebrodský, patřící cisterciáckému klášteru. Druhým byl klasicistní Novoměstský obecní pivovar Zlatý lev, který díky tmavé fasádě získal přezdívku Pflanzrův černý pivovar. Budova měla hlubokou studnu a rozsáhlé sklepy pro chlazení piva ledem. V roce 1920 vznikl ve dvoře secesní objekt tiskárny Tribuna, navržený architekty Bohumírem Kozákem a Karlem Roštíkem.

Na počátku třicátých let 20. století oba domy koupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà. Nový majitel zakázal architektovi Karlovi Kotasovi projekt obytného domu s restaurací v uliční části a obytného domu v dvoře. Staré stavby byly zbourány a v letech 1933–1934 vznikla novostavba pro zaměstnance pojišťovny, realizovaná firmou Podnikatelství staveb Jana Matouška.

Budova je trojkřídlý sedmipodlažní objekt s plochou střechou a železobetonovým skeletem. Poslední podlaží ustupuje a v úrovni osmého patra jsou umístěny dva symetrické kubusy. Uliční fasáda je obložena tmavou žulou a umělým kamenem, zatímco okenní pásy mají travertinový obklad. Na fasádě je kovový reliéf se zlatým lvem a nápisem Černý pivovar, jehož autorem je František Bžoch, připomínající emblém původního domu U Zlatého lva.

V přízemí se původně nacházela restaurace a bufet. Na jejich interiéru pracoval Ladislav Machoň a malíř Alois Bílek, který navrhl vitrážová okna. Venkovní neony vytvořil grafik Jaroslav Benda. Tyto prvky však při rekonstrukci kolem roku 1971 nebyly zachovány. Průjezd po pravé straně domu vede do dvora, kde fasádu člení balkony a schodiště. Před nimi je jednostranně zaoblený objekt původní restaurace.

V současnosti slouží budova převážně k bydlení a komerčním účelům. Hospodský provoz v přízemí byl kolem roku 2000 nahrazen supermarketem a drogerií. Tiskárna ve dvoře prošla rekonstrukcí v roce 1950. Od roku 2002 je budova chráněna jako kulturní památka.

Tato památka představuje významný příklad pražského funkcionalismu, který dokázal integrovat moderní architekturu s historickou pamětí místa. Její návštěva nabízí vhled do urbanistického vývoje Nového Města v období meziválečných let.