Dům uměleckého průmyslu Obchodní dům

Vítejte v srdci naší metropole, v místě, kde se historie setkává s neustálým pohybem moderního města. Stojíte právě před jedním z nejvýznamnějších příkladů stavitelství, které definovalo tvář Prahy v období mezi dvěma světovými válkami. Podívejte se kolem sebe na Národní třídu. Vnímejte tu energii, ten neustálý proud lidí a vozidel, který obklopuje tento prostor. A teď se plně soustřeďte na budovu přímo před vámi. Tento objekt, známý jako Dům uměleckého průmyslu, vyčnívá svou čistotou a jasností. Jeho tvary nejsou přeplněné ozdobami, ale místo toho vám nabízejí sílu skrze své linie a rozměry. První dojem, který z této stavby vyzařuje, je pocit neuvěřitelné stability spojené s lehkostí. Je to právě ta zvláštní vlastnost, která vás nyní musí zaujmout.

Abychom pochopili, proč tento dům stojí právě zde a proč vypadá takto, musíme se vrátit do doby, kdy se naše země formovala jako moderní stát. Celý příběh začal v roce tisíc devět set dvacet devět. Tehdy získal Svaz československého díla pozemek, na kterém právě stojíte. Cílem tohoto svazu bylo vytvořit důstojné a moderní sídlo pro rozkvět domorodého umění a řemesla. Stavba však nebyla dílem jedné noci. Byl to proces, který vyžadoval čas a precizní plánování. První velká část, která se tykla této hlavní třídy a zahrnovala i prostory dvorany, byla dokončena v roce tisíc devět trăm třicet šest. O dva roky později, tedy v roce tisíc devět trăm třicet osm, byl hotov i další křídlo, které se táhne směrem do Charvátovy ulice. Tím byla dokončena celá podoba tohoto velkolepého díla, které mělo sloužit jako centrum pro nejnovější výtvarné směry a uměleckou tvorbu.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a zkuste se podívat na detaily, které máte přímo před očima. Všimněte si, jak je celá budova utkaná do tvaru písmene L. Tento tvar není náhodný, ale je to geniální způsob, jak efektivně využít prostor a zároveň vytvořit vnitřní prostor pro světlo. Celý objekt stojí na velmi pevném železobetonovém kostru. Tento kostr je podepřen osmi hlavními pilíři, které nesou veškerou váhu této masivní stavby. Právě díky této vnitřní konstrukci se však budova nemusí skrývat za tlustými zdmi. Podívejte se na tu prosklenou fasádu. Ty obrovské plochy skla, které vidíte, jsou typickým znakem tohoto smyslu pro stavění. Sklo umožňuje světlu pronikat hluboko do nitra budovy a vytváří mezi vnějším světem a vnitřním prostorem neustálý dialog.

Pokud byste měli možnost vstoupit dovnitř, narazili byste na něco naprosto výjimečného – vnitřní atrium. Je to srdce celého domu. A víte, co je na něm nejúžasnější? Jeho střecha se dá otevřít. Představte si tu krásu, kdy se vnitřní prostor náhle spojí s otevřeným nebem. V minulosti toto místo osvětlovaly skleněné tvárnice, které do prostoru vnášely měkké a rozptýlené světlo, čímž vytvářely atmosféru klidu uprostřed rušné Prahy. Celý tento objekt je velmi rozsáhlý a komplexní. Má totiž celkem sedm pater, která se tyčí nad zemí, a k tomu jsou přidána ještě tři patra pod zemí. Na úplném vrcholu se pak nachází terasa, odkoli můžete sledovat panorama města.

Za tímto úspěšným dílem stojí trio geniálních mužů, kteří v té době věřili v sílu moderního myšlení. Architekti František Kavalír, Oldřich Starý a František Zelenka dokázali spojit technickou vyspělost s čistou estetikou. Tento dům nebyl jen prázdnou schránkou, ale živým organismem. Sloužil jako centrum pro moderní výtvarné směry a byl sídlem významné firmy Krásná jizda. V těchto prostorách se rodily ideje, které měly ovlivnit vzhled předmětů v našem každodenním životě. S tímto místem jsou úzce spjaty i další jména, jako jsou Karel Cink nebo Luděk Fabinger, kteří se podíleli na jeho významu a rozkvětu.

Možná vás nyní zaujme jedna věc, která v sobě nese určitou záhadu. Přestože je tato budova postavena z těžkého železobetonu a stojí na masivních pilířích, působí díky všem těm skleněným plochám, jako by byla téměř nehmotná. Je to neustálá hra mezi tím, co je pevné a těžké, a tím, co je lehké a průsvitné. Tato rovnováha je tím, co dělá tento dům tak fascinujícím. Je to jako by architektura zkoušela popřít zákony hmoty a vytvořit prostor, který je zároveň pevný jako skála a lehký jako vzduch.

Dnes už tento dům slouží novému účelu, ale jeho duch zůstává stejný. Po dlouhé době byl znovu otevřen veřejnosti jako kulturní prostor pod názvem DUP39. Je to místo, kde se historie neustále potkává s novou tvorbou a kde můžete zažít atmosféru, která se v Praze jinde nenajde. Doporučuji vám pokračovat v prohlídce a nechat se unášet tímto prostorem. Možná narazíte na nějakou zajímavou výstavu nebo se jen zastavíte a budete pozorovat, jak se světlo mění v průběhu dne v tomto výjimečném místě. Děkujeme vám, že jste se se námi zastavili u této památky. Přeujeme vám krásnou a inspirativní procházku městem.