Evangelická škola Školní budova

Evangelická škola v Proseči u Skutče je památkově chráněným objektem, který se nachází v okrese Chrudim a pochází z počátku 19. století. Tato budova svědčí o existenci a činnosti místní evangelické komunity v 18. a 19. století.

Vzdělávací aktivity v Proseči začaly v roce 1783, kdy byla založena evangelická škola. Sbor tehdejších členů neměl finanční prostředky a musel pokrývat náklady na školství bez pomoci státu, vrchnosti nebo obce. Proto se vyučování konalo v pronajaté místnosti chalupy čp. 23. Mezi prvními učiteli patřili Tomáš Rejman ze Záboří, Jan Zajíc z Hořátve a Václav Rambousek z Chvaletic. Od roku 1791 vyučoval František Svoboda, který pocházel z rodiny učitelů působících v Proseči více než století.

V roce 1816 postavil sbor roubenou chalupu čp. 7 u fary, která sloužila jako školní budova. Architektura představuje jednopodlažní strukturu upravenou v první polovině 19. století na dvoutřídní objekt. Interiér zahrnuje černou kuchyni s půlkruhovou klenbou, cihelnou podlahu a odkládací výklenky, síň se stropem z trámů a fošenovou podlahou. Vstupní dřevěný portál má profilovanou nadpražní římsu. Bývalá světnice s trámovým stropem a okny je umístěna v čele budovy, zatímco původní třída má dvojici oken v přední části a další dvě ze zadu. Pod střední částí se nachází kamenný sklep s valbovou klenbou a čtvercovou studánkou. Dvorní průčelí má vápenné fasády s přesahem střechy a vyřezávanými konci trámů.

Po smrti Františka Svoboda v roce 1833 jeho syn Josef Svoboda pokračoval ve vyučování. V roce 1847 byla k budově přistavena druhá místnost na severu. Následně zde působili další synové, Eduard, Antonín a Bedřich. Během Antonína Svobody se v roce 1873 škola rozšířila na dvoutřídní, přestože v jedné třídě bylo učeno 80 až 100 dětí. Tato situace vedla k rozhodnutí o stavbě nové školy nebo zrušení stávající. Nový objekt byl postaven v Záboří v roce 1897, kde se vyučovalo do roku 1919.

Budova čp. 7 se proměnila v tzv. starou školu, kterou evangelický sbor používal pro různé aktivity jako nedělní školy, konfirmační cvičení a schůzky mládeže. Severní část sloužila jako bydlení hrobníkům do 30. let 20. století. Existence staré školy se stala problematickou pro sbor, který několikrát uvažoval o jejím zbourání. Objekt byl zachován díky rekonstrukci v polovině devadesátých let 20. století, financované dotacemi okresu Chrudim, Národního památkového ústavu a darůmi jednotlivců i Jeronýmova sboru.

Dnes je budova v majetku města Proseč a slouží pro kulturní akce jako Prosečské dýchánky či Muzejní podvečery. Tento historický objekt představuje vzácný nález architektury z 19. století, který poskytuje vhled do minulosti místní komunity a jejího vzdělávacího procesu.