Kašna Parnas Kašna

Vítejte v srdci Brna. Právě teď, uprostřed rušného Zelného trhu, kde se po staletí střetávají obchodníci, návštěvníci i obyvatelé města, se zastavili před jedním z nejvýznamnějších barokních pokladů, které zde můžete spatřit. Před vašima očima se tyčí monumentální vodní dílo, které už přes tři století dominuje tomuto prostoru a dodává mu nezaměnitelný charakter. Než se pustíme do odhalování jeho tajemství, dovolte vám jen na okamžik vychutnat si ten pocit, kdy se váš pohled zastaví u této skalnaté krásy a necháte se pohltit atmosférou místa, kde se historie v každém dopláceném kapce vody proplétá s přítomností.

Pohled vás pravděpodobně okamžitě přitáhne k té neobvyklé, mohutné formě, která se uprostřed náměstí vynořuje. To, co vidíte, není jen prostý kámen nebo obyčejná nádoba na vodu. Jádro celé této stavby tvoří umělá skála, která působí tak přirozeně, že byste ji mohli považovat za součást původního terénu, jako by ji tam příroda sama vytesala. Je však dílem lidského umění a geniality. Všimněte si její textury a toho, jak se její hrubé povrchy lámí ve světle dnešního dne. Tato skála je vyřezána z krinoidového vápence, což jí dodává tu správnou váhu a pocit věčnosti. Pokud se nyní podíváte pozorněji do jejího nitra, uvidíte, že tato skála není jen lícem, ale má i své skryté části. V jejím těle je totiž vyhloubená jeskyně. Právě tam, v tom stínu a v tom tichém zákoutí, je umístěna socha Hérakla. Je to fascinující moment, kdy se pohledem dostanete do útrob skály a spatříte postavu, která tam jako by byla strážcem tohoto vodního světa.

Kolem této skalní masy jsou pak rozmístěny další sochy, které dodávají celému dílu hloubku a význam. Podívejte se na ně – jsou to sochy žen, které nejsou jen prostou ozdobou. Každá z nich nese svůj vlastní symbolický význam. Jsou to alegorické postavy, které představují starověké říše. Je to jako zastavení času, kdy se lidské ambice, moc a historie celých civilizací snoubí s nehybnou skálou a pohybem vody. Tento barokní styl, který je plný dramatičnosti a pohybu, vás nyní nabádá, abyste se nenechali jen dívat, ale abyste vnímali i ten pocit velkoleposti, který tato stavba vyvolává.

Abychom pochopili, proč tato kašna stojí právě zde a proč je tak výjimečná, musíme se vrátit hluboko do minulosti, do konce sedmnáctého století. Pojďme se společně posunout v čase do roku šestnáct set devadesát. Tehdy brněnský magistrát přišel na rozhodnutí, že stávající vodní dílo už není dostatečné a vyžaduje něco mnohem důstojnějšího, něco, co bude odpovídat vzestupujícímu městu. Rozhodnutí bylo odvážné a ambiciózní. Celý proces výstavby pak trval několik let a byl dokončen v roce šestnáct set devadesát šest. Celá tato stavba byla postavena podle návrhu jednoho z největších umělců své doby, vídeňského architekta jménem Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Jeho vize byla tak silná, že i když se později měnila, stále zůstává základem celého díla.

Je však velmi zajímavé, že podoba, kterou právě pozorujete, se od původních plánů architekta liší. To se stalo díky přímému zásahu a požadavku představitelů města. Měšťané totiž nechtěli jen jakoukoli skálu, chtěli něco více, něco výraznějšího. Požadovali, aby skalní útes byl mohutnější a působil silněji. A tak se stalo, že výsledné dílo získalo tu svou nezaměnitelnou, dramatickou podobu, kterou vidíte právě teď. Při realizaci tohoto velkého díla se pak zapojilo mnoho lidí, jejichž jména dnes možná neznáte, ale kteří tomu stavbě vdechali život a pomáhali ji zhmotnit. V historii se objevují jména jako Johann Ignaz Dechau, Tobias Kracker, Wolfgang Steinböck, Bernard Höger nebo Antonín Riga. To byla lidé, kteří se podíleli na tom, aby tento barokní sen stal se skutečností.

Nyní vám ale prozradím něco, co možná neznáte, a co dodává tomuto místu trochu lidského, nečekaného rozměru. Víte, proč se téhle kašně říká Parnas? Název totiž nevznikl v rámci nějakého velkolepého uměleckého záměru architekta. Celá věc vznikla prostým omylem. Studenti z nedaleké jezuitské koleje si totiž začali říkat, že tato kašna připomíná Parnas, což je hora z řecké mytologie. Tento název se pak díky jejich mluvené řeči u kotvy v paměti lidí a postupem času stal oficiálním označením. Je to krásná připomínka toho, jak historie a lidské chyby vytvářejí vlastní legendy.

Historie této kašny však není jen o kráse a omylu studentů. Je to také historie o ztrátách a o nových objevech, které nám odhalují, co je skryté pod povrchem. Už v roce osmáct set osm byla na kašně zaznamenána první krádež. Představte si tu tehdejší úzkost, když se z takto cenného a důležitého díla něco ztratilo. Ale na druhou stranu, historie nám přináší i radostné zprávy. V roce dva tisíce čtrnácte, při rozsáhlé rekonstrukci celého náměstí, se nám ukázalo, že pod povrchem, po kterém právě kráčíte, se skrývá ještě více tajemství. Archeologové totiž našli pozůstatky ještě starší, kruhové kašny, která zde stála dříve. Tento objev nám připomíná, že stojíme na vrstvách času, které se neustále překrývají.

Teď, když už znáte příběh této skalnaté krásy, jejího vzniku i těch malých tajemství, která v sobě nese, doporučuji vám jen tak pokračovat v procházce. Nechte se unášet atmosférou Zelného trhu a vnímejte, jak se historie v každém kameni a v každém dopláceném kapce vody proplétá s vaší přítomností. Děkuji vám za společnou chvíli u této památky a přeji vám krásný zbytek dne při prozkoumávání dalších zákoutí našeho města.