Kino Lucerna Kino

Kino Lucerna sídlí v reprezentačním paláci Lucerna, jehož stavbu inicioval Vácslav Havel v letech 1907 až 1921. Na projektu se podílel stavitel Dobroslav Hnídek a architekt Stanislav Bechyně, který navrhl mimo kabaretního sálu také divadlo s otáčecím hledištěm. Tento velkorysý koncept se však ukázal jako dočasný – divadlo bylo necelý rok po otevření přebudováno na kinosál. Biograf byl slavnostně otevřen 3. prosince 1909 a od té doby, nepřetržitě, slouží filmovému zážitku.

Architektonicky původně vystupovalo kino v secesním slohu, který se s postupem času transformoval na podobu pseudorokokovou. Tato proměna nejen zdobila interiér, ale také odrážela měnící se vkus diváků i majitelů.

Od roku 1926 se vedení kinematografu ujali Václav a Miloš Havlovi, což se ukázalo být rozhodujícím milníkem. Právě za jejich správy prošlo kino důležitou technickou revolucí: v roce 1929 se zde jako v prvním pražském biografu promítaly zvukové snímky. První takový film, který československí diváci v Lucerně viděli, byl Loď komediantů. Zvuk razantně změnil kinematografii, a Lucerna byla mezi prvními, kdo tuto revoluci přijal.

Druhá polovina dvacátého století přinesla zásadní zlom. Po únoru 1948, v důsledku politických změn, se kino stalo vlastnictvím Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Veškerá činnost tak podléhala státní kontrole a ideologickému dohledu. Tehdejší politické změny se projevily také transformací původního druhého kinosálu – původně určeného k soukromým projekcím a předpremiérám filmů společnosti Lucernafilm, kterou zde vedli Havlovi – jeho prostory byly po znárodnění přebudovány na kanceláře a jazykové učebny.

Listopad 1989 a sametová revoluce znamenaly návrat k minulosti. Od roku 1991 se kino vrátilo zpět do vlastnictví rodiny Havlovy, která jej vede dodnes. Kontinuita se tak fakticky obnovila po čtyřech desetiletích přerušení.

V roce 2014, při příležitosti oslav 105. výročí od otevření, kino slavnostně otevřelo svůj druhý sál. Nový prostor pojme padesát diváků a opět slouží účelu, kterému byl určen již v daleké minulosti – speciálním projekcím a výjimečným programům. Návrat druhého sálu byl symbolickým uzavřením круга a potvrzením, že Lucerna zůstává klíčovým místem pražské kinematografické kultury.

Lucerna představuje nejen nejstarší stále funkční biograf v České republice, ale také živý svědek moderní dějin země. Její historie se oplývá momentálně tíživými, ale i chvílí triumfu, technickými inovacemi a vrstvami překrývajících se stylů, které v ní zanechaly stopy své doby.