Dominikánský klášter v Turnově patří mezi významné stopy středověkého duchovního života v Čechách. Dominikáni si jej založili kolem roku 1250 na podnětu Havla z Lemberka, manžela svaté Zdislavy, která je v těchto zemích hluboce uctívána. Klášter se postupně stal střediskem, kolem něhož se soustřeďovaly mnohé aktivity místní křesťanské komunity.

Zvláště po příchodu pánu z Vartenberka se klášter těšil jejich podporě a stal se jednou z nejdůležitějších institucí v regionu. Tito šlechtici se semkli okolo dominikánských bratří a vytvořili si zde i svou rodinnou hrobku. Roku 1325 získal pro turnovské dominikány Beneš z Vartenberka v Římě plnomocné odpustky, což výrazně zvýšilo atraktivitu kláštera pro věřící. Podobně se postupem času zapojili a další členové rodu, kteří jej pamatovali četnými odkazy a dary. Za iniciativy Markvarta z Vartenberku udělil olomoucký biskup Jan klášternímu kostelu čtyřicetidenní odpustky pro ty, kteří jej navštíví během mariánských svátků a přispějí almužnou.

Duchu, který klášter v té době žijící, nasvědčuje poslední písemná zpráva z roku 1410, kdy Jan Žáček z Hrdoňovic založil při klášteru nadaci. Klášter měl také na území moderního Turnova trvalou existenci – jeho hlavním chrámem byla trojlodní gotická stavba zasvěcená Panně Marii, která obsahovala celkem jedenáct oltářů. Tato architektura se vytvářela postupně, jak se klášter rozvíjel a jeho postavení posilňovalo.

Středověký klášter však nezažil dlouhý život. Roku 1424, během husitských válek, jej husité vypálili a zcela srovnali se zemí. V tomto esdevetelém utrpení padli upáleni také přítomní dominikáni. Od této doby se klášterní budovy už neobnovily, přestože kostel Panny Marie částečně přežil – v polovině 16. století byl obnoven a krátce sloužil také jako bratrský sbor. Nový požár postihl stavbu roku 1643. Postupem času se chrám dostával do dezolátního stavu. Roku 1736 se podařilo převoru Tomáši Pleineru z dominikánského kláštera sv. Jiljí založit při kostele růžencové bratrstvo, které přispělo k jistému oživení zbožnosti.

Přesto se chrám nadále chátrал, stavba byla v havarijním stavu a hrozilo její sesutí. Proto byla nakonec úplně snesena a v letech 1825 až 1853 byl na jejím místě postaven nový chrám v pseudogotickém slohu. Z původního dominikánského komplexu se dochovaly pouze základy zdí v horní části bývalého Mariánského náměstí – poslední, skromné svědectví o středověkém klášteře, který kdysi patřil mezi duševní centra Turnova.