Kostel Narození Panny Marie (Turnov) Kostel

Vítejte v Turnově. Právě teď stojíte na Mariánském náměstí a před vámi se tyčí mohutná stavba, která svou velikostí i vzhledem okamžitě přitahuje pozornost. Je to kostel Narození Panny Marie. Když se na něj podíváte, pravděpodobně vás nejvíce zaujme jeho silueta, která vládne celému okolí. Je to budova, která vyzařuje klid, ale zároveň i určitou dávku tajemství. Vnímejte tuto atmosféru a nechte se na chvíli pohltit velikostí tohoto chrámu, který je pro město skutečným symbolem.

Pojďme se nyní podívat na to, jak se k této stavbě jsme dopracovali. To, co vidíte před sebou, není jedinou budovou, která zde stála. Historie tohoto místa sahá hluboko do minulosti, až do poloviny třináctého století. Právě zde se původně nacházel dřevěný chrám a klášter. Tento první areál nechali vybudovat významní lidé své doby, konkrétně Havel z Hutwice a jeho manželka svatá Zdislava. Představte si tedy, že pod vašimi nohami a v prostoru, kde dnes stojí tyto zdi, kdysi zněly modlitby v malém dřevěném kostele a v klášterních chodbách kráčeli mniši.

Současná stavba, kterou obdivujete, vznikla mnohem později. Její výstavba začala v roce tysíc osm set dvacet pět a trvala až do roku tysíc osm set padesát tři. Byla to doba, kdy se v architektuře vraceli k podobám z minulosti, což se projevilo i zde. Tento kostel patří totiž k prvním stavbám svého druhu v celé Evropě, které využily styl neogotiky. To znamená, že stavitelé chtěli znovu oživit krásu středověkých chrámů, ale s využitím znalostí a technik své doby. Na tomto projektu se podílelo několik architektů, mezi nimiž byli Martin Hausknecht, Karl Schramm a Bernard Grueber.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Podívejte se nahoru a všímejte si celkového uspořádání. Jedná se o mohutnou trojlodní stavbu. To znamená, že vnitřní prostor je rozdělen na tři hlavní části, což chrámu dodává pocit stability a hloubky. Projděte si očima průčelí a vnímejte svislost celého objektu. Jedním z nejvýraznějších prvků, které vidíte právě teď, je věž. Všimněte si jejího zakončení. Je velmi zvláštní, protože je nedostavěná. Právě tato nedokonalost se však stala největší dominantou celého Turnova. Místo aby věž sahala do nebe v plné kráse, zastavila se v půli cesty, což jí dává jedinečný charakter, který nenajdete nikde jinde. Je to připomínka toho, že i velké plány nemusí být vždy dokončeny tak, jak byly původně zamýšleny, a přesto mohou být krásné a významné.

Když přemýšlíme o tomto místě, nemůžeme opomenout lidi, kteří s ním byli spjati. Kromě zmíněného Havla z Hutwice a svaté Zdislavy, kteří zde založili první duchovní centrum, se s kostelem pojí i další jména. V rámci historie se zde objevuje například Fortunát Durych. Také vnitřní vybavení kostela má svého autora, kterým byl Josef Kranner, jenž se věnoval mobiliáři v roce tysíc osm set čtyřicet tři. Představte si, jaké úsilí a kolik řemeslné práce bylo potřeba, aby se tento prostor naplnil předměty, které doprovázejí věřící při jejich modlitbách.

Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která z tohoto místa dělá skutečný unikát. Jak jsem již zmínil, tento chrám je jedním z prvních neogotických kostelů v Evropě. To znamená, že Turnov byl v té době v určitém smyslu přední v architektonickém trendu. Lidé, kteří tento kostel navštěvovali v polovině devatenáctého století, viděli něco, co bylo v té době velmi moderní a zároveň nostalgické. A pak je tu ta věž. Je fascinující, že právě nedostavěná část budovy se stala jejím nejslavnějším znakem. Často bývá tak, že se nedokončené stavby považují za neúspěch, ale zde se z toho stala identita celého města. Je to taková architektonická záhada, která vybízí k zamyšlení nad tím, proč se stavba zastavila a co by byla, kdyby byla dokončena.

Tento kostel je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky, a to s dobrým důvodem. Je to most mezi různými epochami. Od dřevěného kláštera z třináctého století, přes husitské bouře, až po velkolepou neogotickou stavbu z devatenáctého století. Všechny tyto vrstvy času jsou v tomto prostoru přítomny.

Pomalý pohled na tento chrám nám připomíná, jak se mění potřeby lidí a jak se mění vnímání krásy. Od jednoduchého dřeva k mohutnému kameni a od plných plánů k poetické nedokončenosti věže.

Nyní už můžete v klidu pokračovat ve své cestě. Doporučuji vám ještě chvíli zůstat na náměstí, zkusit se na kostel podívat z různých úhlů a možná si představit, jak by vypadal, kdyby byla ta věž dostavena do konce. Nebo se prostě jen nechte provést uličkami Turnova a objevujte další kouty tohoto krásného města. Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zbytek dne plný nových objevů. Na shledanou.