Korunovační kříž Staurotéka

Korunovační kříž, označovaný také jako Zlatý ostatkový kříž nebo dříve jako Zemský kříž Českého království, patří k nejcennějším předmětům Svatovítského pokladu. Vlastníkem je Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Ačkoli se vystavuje společně s českými korunovačními klenoty a bývá používán při korunovačních mších, nebyl původně určen přímo k nim – byl součástí Karlštejnského pokladu, kde byly všechny tyto poklady trvale uloženy.

Jde o relikviář ve tvaru latinského kříže, který řemeslník vyhotovil ze dřeva pobitého zlatým plechem. Jeho rozměry jsou 62,5 centimetru na výšku a 41,5 centimetru na šířku, přičemž tloušťka dosahuje 5 centimetrů. Povrch je bohatě vyzdoben drahokamy – safíry, akvamaríny a rubíny – a také římskými a byzantskými gemami a perlami. Vzhledem k obsahu tvoří kříž staurotéku, tedy schránku na nejsvětější relikvie. Ústřední součástí jsou dvě třísky ze Dřeva sv. Kříže, identifikované jako libanonský cedr a chráněné křišťálovými destičkami v křížení. V jednotlivých přihrádkách, krytých miniaturními dvířky s gemami, byly uloženy části artefaktů spojených s Kristovým utrpením: kousky z čtyřhranného hřebu Kristova kříže, z houby, kterou dostával Kristus, z trnové koruny, z provazu užitého při bičování, i z umyvadla, ve kterém Kristus myl nohy apoštolům. Kříž obsahuje také ostatky světců – částečku z prstu sv. Jana Křtitele, ostatky sv. Pankráce a sv. Anny.

Kříž si objednal český král a římský císař Karel IV. jako schránku na nejvzácnější relikvie českého království, tzv. Arma Christi. Podle historika Josefa Cibulky vznikl kolem roku 1354, avšak Karel Otavský soudí, že to bylo až v šestdesátých nebo sedmdesátých letech 14. století, protože není zobrazen v karlštejnských ostatkových scénách. Nebyl vytvořen k Karlově české korunovaci, neboť vznikl později.

Kříž patřil původně do Karlštejnského pokladu a nepatřil do Svatovítského pokladu tak, jak by se mohlo předpokládat. Do roku 1620 byl uložen v kapli sv. Kříže na Karlštejně společně se všemi českými korunovačními klenoty, pod dohledem dvou purkrabích. V roce 1645 byl převezen z Karlštejna do Prahy a začleněn do Svatovítského pokladu, jehož součástí zůstává dodnes. Během husitských válek utrpěl kříž poškození – byla z něj uloupena původní zlatá noha s patkou. Nová noha byla doplněna roku 1523 v raně renesančním stylu.

Přestože se kříž nazývá korunovačním a bývá vystavován se korunovačními klenoty, nebyl přímo určen k samotné korunovační liturgii. Používán byl k ní jen výjimečně – konkrétně při korunovační mši rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského českým králem v roce 1836. Další liturgické použití se datuje až do roku 2020, kdy jej využil kardinál Dominik Duka během velkopátečního obřadu v katedrále sv. Víta. Toto nečekané nasazení bylo spojeno s koronavirovou krizí, která ovlivnila způsob slavení Velkého pátku. V březnu 2024 byl kříž převezen do Drážďan, kde byl zapůjčen pro výstavu nazvanou Fragmenty paměti.