Kostel sv. Jiří v Lučině je příběhem zapomenutého místa. Zaniklý farní kostel stál v malé obci Lučině západně od Nemanic na hranici s Německem. Po roce 1945 a zejména s vytvořením přísně střeženého hraničního pásma, z něhož muselo obyvatelstvo odejít, byl kostel postupně opuštěn a v 70. letech dvacátého století odstřelen. Dnes jsou jeho zbourané pozůstatky, částečně restaurované a vysvěcené, místem vzpomínky.

Příběh kostela sahá hluboce do minulosti. Nejméně od roku 1688 existovala v Lučině zámecká kaple zasvěcená sv. Jiří. Lučina patřila dlouho německé řezenské diecézi – až do roku 1782 byla přifařena k farnosti Waldmünchen, poté se stala součástí farnosti nemaniické. Na místě staré kaple byl roku 1786 postaven nový kostel. Věž měla vznikat postupně: byla přistavěna roku 1753 a dokončena roku 1775. Téhož roku 1786 byla v Lučině zřízena farnost, která spravovala kromě samotné obce i sousední vsi Úpor, Pilu a Lískovec. V roce 1906 byl kostel nově vymalován a sloužil své farnosti až do druhé poloviny dvacátého století.

Osud se změnil po druhé světové válce. Počátkem padesátých let muselo celé obyvatelstvo Lučiny odejít vzhledem k vytvoření hraničního pásma. Mezi lety 1951 a 1964 tu byla dislokována pohraničnická jednotka. V únoru 1956 přijela těžká vojenská technika, domy byly zbourány. Kostel zůstal „vyrabovaný a poničený" a později byl odstřelen – přesné datum není jisté, zdroje uvádějí roky 1959 až 1975.

Stavebně byl kostel jednolodní, baroko na obdélném půdorysu, korunovaný hranolovitou věží s cibulovitou bání a křížem. Loď měřila sedm na jedenáct metrů s plochým stropem. Presbytář se trojboce uzavíral se čtvercovými sakristiemi po stranách. Osm vysokých vitrážových oken osvětlovalo interiér. Kostel měl tři vchody: hlavní do lodě k návsi, postranní do české a bavorské sakristie – rozdělení, které odráželo jazykové složení farnosti.

Hlavní oltář zdobil obraz sv. Jiří od domažlického malíře Wimmera, který se dochoval a nachází se v kostele v Nemanicích. Podařilo se také zachránit obraz Matky Boží s Ježíškem (rovněž v Nemanicích) a kopii obrazu Krásné Panny Marie Grafenriedské z první čtvrtiny třináctého století (nyní v muzeu Waldmünchenu).

Po desetiletích zapomnění se v roce 2000 založil spolek věnovaný obnově kostela. Projekt „Znovuzrození kostela sv. Jiří v Lučině – Grafenriedu" proběhl v 2001–2002 na iniciativu Hansa Laubmeiера, rodáka z nedalekého Pily pokřtěného v kostele. Financování zajistil dispoziční fond euroregionu „Cíl 3", investorem byla obec Nemanice. Zříceniny byly odhaleny a stavebně zajištěny roku 2011. Při odkrývání byl nalezen základový kámen věže s letopočtem 1775, třemi křížky a skleněným pohárkem se sedmi mincemi z doby Marie Terezie. Obnažené zdivo bylo částečně doplněno, v místě zbořené oltářní menzy vložena nová menza z kamenných kvádrů ze zříceniny. Do oltářního výklenku umístěna kopie obrazu Krásné Panny Marie. Pozůstatky byly vysvěceny dvacátého osmého dubna 2012.

Dnes stojí rozvaliny kostela jako pamětní místo zaniklého světa. Pro znalce historie hraničního území jde o příběh důležitý, jehož se dotýkají osudy desetitisíců lidí, kterých se středoevropská hranice přímo dotknula.