Kostel svatého Bartoloměje (Frymburk) Kostel

Přítomnost bohoslužebného místa ve Frymburku se předpokládá už kolem roku 1277, kdy je v závěti Vítka z Krumlova uveden místní plebán Přebyslav. O 28 let později, v roce 1305, formálně daroval Jindřích z Rožmberka kostel premonstrátům z blízkého kláštera Schlägl v rakouské Drkolné. Toto dárování znamenalo zásadní obrat v osudu stavby: řád si střežil patronátní právo nad frymburskou farou po dobu čtyř set let, až do roku 1946.

Z období raného a vrcholného gotiku se žádné nadzemní části stavby nezachovaly. Velmi pozdně gotická východní část, datovaná na rok 1550 podle letopočtu vytesaného na jednom z opěráků, představuje jádro budovy, které vidíme dnes. Obsahuje presbitář se síťovou klenbou, sedilka a sanktuář, doplněné o třípatrový přístavek. Ten skrývá v podzemí kostnici, v prvním podlaží sakristii a v patře pokladnici či oratorij.

Třicetiletá válka nezanechala na stavbě přímých stop, ale následné švédské plenění si vyžádalo masivní zásah. V letech 1649 až 1652 byla zvýšena a také zaklenuta celá loď kostela. O tomto důležitém stavebním zákroku připomíná mramorový pamětní reliéf, který se dochoval na lodi nad severním vchodem. Z téže doby pochází hlavní oltář od Jana Woratha, řemeslníka, který pracoval také pro klášterní kostel ve Schläglu a chrám sv. Víta v Českém Krumlově.

Barokní a rokoko období obohatilo interiér dalším dvěma bočními oltáři – jedním zasvěceným sv. Linhartovi a druhým Kristu Trpiteli. Ve stejné epoše vznikla zpěvácká kruchta a byly instalovány varhany, které přežívají až do současnosti.

Roku 1866 zasáhla Frymburk mohutná požárů. Ačkoli shořely jen krovy a křížu padající z věže prorazil gotickou klenbu presbitáře a spálil oltářní plátna, následná obnova razantně změnila vzhled stavby. Kostel získal mimořádně nízký krov a nově postavenou vysokou špičatou věž, která se stala moderním prvkem své doby.

Poslední kapitolu ve stavebním vývoji zahájila v devadesátých letech 20. století generální rekonstrukce pod vedením P. Michala Tkáče. Na projektu se podíleli zahraniční dárci – zejména nadace Renovabis, Premonstrátský klášter Schlägl, nadace Kirche in Not a soukromí dárci z řad obyvatel původně německého Rychnova.

Dnes se kostel nachází na křižovatce tradičních cest spojujících Horní Plání, Černou v Pošumaví, Český Krumlov a Světlík. Od jihovýchodu sem vede trasa z Vyššího Brodu přes Loučovice a Lipno. Stavba je výrazným architektonickým prvkem, který tvoří neodmyslitelnou součást panoramatu obce a krajiny Šumavy a Lipenského jezera. Návštěvník, který se sem vypraví, setká se s vrstvou skoro osmi set let dějin, vtělesené do kamenných stěn a tvarů, které si střežily svou identitu skrz všechny zvraty. /p>