Kostel svatého Bartoloměje v Praze Kostel

Kostel svatého Bartoloměje v Praze je vrcholným příkladem barokní architektury, nacházejícím se na Starém Městě v hlavním městě Praha. Stavba byla dokončena mezi lety 1726 a 1731 podle návrhu slavného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera a zasvěcena apoštolovi svatému Bartoloměji. Tato památka se vyznačuje dramatickým kontrastem mezi skromnou uliční fasádou a bohatě zdobeným interiérem, který využívá umělý mramor a zlacení. Nachází se v dnešní Bartolomějské ulici blízko bývalých středověkých hradeb a slouží jako sídlo Kongregace Šedých sester III. řádu svatého Františka.

Historie tohoto místa sahá hluboko do středověku, kdy se zde nacházelo sídlo prostitutek, lidově nazývané Benátky. V roce 1372 přeměnil Jan Milíč z Kroměříže tento objekt na Jeruzalém, což byla kazatelská škola a útočiště pro kající se prostitutky. O dva roky později, v roce 1374, byl dům přestavěn na cisterciáckou kolej u svatého Bernarda, nazývanou Bernardinum. Za husitských válek se tento institut rozpadl a do sedmnáctého století zde vystřídalo několik světských majitelů. Po polovině tohoto století přešel majetek jezuitům, kteří zde započali se stavbou kaple, která však shořela během požáru čtvrti v roce 1678.

Současný jezuitský kostel byl postaven na ruinách této shořelé kaple a vysvěcen v roce 1731. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 přešel do majetku státu, což vedlo k prodeji obrazů z bočních oltářů. Obraz svatého Jana Nepomuckého od Václava Vavřince Reinera se dnes nachází v depozitáři Národního památkového ústavu v Kutné Hoře, zatímco obraz Ukřižování od Petra Brandla byl umístěn do kostela v Dolním Slivně.

V letech 1853 až 1949 byl kostel v držení Kongregace Šedých sester III. řádu svatého Františka. Po komunistickém puči byl objekt zabaven a během totality sloužil jako skladiště, což vedlo k jeho postupnému chátrání. V Bartolomějské ulici sídlila v té době Státní bezpečnost. Dnes je zde sídlo policie a kriminální policie. Po pádu komunismu došlo k restituci a v roce 1995 byl kostel a klášter navrácen šedým sestrám, které jej dnes obývají.

Architektonicky je kostel charakterizován nepravidelným půdorysem kvůli své polohě v historickém jádru města. Skromná fasáda do Bartolomějské ulice obsahuje pouze jednoduchý portál a několik barokních oken bez dalšího dekoru, což kontrastuje s bohatě zdobeným interiérem. Interiér je architektonicky členěn umělým mramorem a zlacením, na stropě lodi se nacházejí poškozené fresky mučení svatého Bartoloměje od Václava Vavřince Reinera.

Dvorní fasáda kostela je přístupná přes budovu Dopravní fakulty ČVUT z Konviktské ulice a vytváří monumentální průčelí nádvoří. Její řešení částečně navazuje na sousední starší barokní stavby, ale je nezávislé na interiéru kostela díky šikmým špaletám oken. Fasáda je zdobena sochami dvanácti apoštolů, Krista a Panny Marie od Matěje Václava Jäckla, s přídavkem slepých dekorativních oken.

Klíčové události v historii tohoto místa zahrnují vznik kazatelské školy Jeruzalém v roce 1372, přestavbu na cisterciáckou kolej Bernardinum v roce 1374, vysvěcení nového jezuitského kostela v roce 1731 a návrat objektu Kongregaci Šedých sester v roce 1995. Mezi nejvýznamnější osobnosti spojené s touto památkou patří Jan Milíč z Kroměříže, architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, malíř Václav Vavřinec Reiner, sochař Matěj Václav Jäckl a malíř Petr Brandl.

Dnes je kostel svatého Bartoloměje přístupný veřejnosti v rámci návštěv kláštera. Pro turisty je tato památka zajímavá nejen architektonickou hodnotou, ale také bohatou historií od středověku přes jezuitskou éru až po komunistický režim. Kontrast mezi jednoduchou fasádou a bohatým interiérem, spolu s monumentálním dvorním průčelím se sochami, činí z tohoto místa unikátní zážitek pro každého, kdo se zajímá o barokní architekturu a historii Prahy. Návštěva umožňuje nahlédnout do života klášterní komunity a ocenit umělecké dílo českých barokních mistrů.