Kostel sv. Brikcí se nachází v centru jihočeské obce Dobev a představuje jeden z mnoha gotických chrámů, které zdobí českou krajinu. Jde o menší, jednolodní stavbu s pětibokým presbytářem, kterou lze snadno přehlédnout, protože její rozměry jsou skromné. Přesto je známá svou výjimečnou kamenickou prací, která ji řadí mezi architektonicky zajímavé památky regionu.

První zmínky o Dobevě se datují do roku 1318, kdy obec vlastnil Albera z Dobeve. K jeho majetku patřila i tvrz, která sloužila jako šlechtické sídlo. Kostelík sv. Brikcí byl vystavěn až později, v pozdním 14. století, a fungoval původně jako vlastnická kaple při tvrzi. Za stavbou stojí předpokládaně jeden ze tří synů Albera z Dobeve. Tvrz postupem času upadala; dnes se z ní zachovaly jen zbytky hradební zdi a přistavěná panská stodola.

Středověký rod Dobevských vymřel v 16. století, a obec pak koupil Jindřich ze Švamberka, který ji připojil ke Kestřanům. Moderni dějiny kostela jsou bohaté na opravy: roku 1881 jej renovátor Jan Adam ze Schwarzenberka uvedl do podoby, kterou vidíme dnes. Následovaly další údržbové práce v roce 1965, 1977 a v období 2005–2007.

Architektura kostela odráží gotické ideály. Hlavní vstup se otvírá na jižní straně stavby. Vstupní portál je složitě profilován dvěma postupně ustupujícími žlábky a uzavřen lomeným obloukem. V tympanonu se zachovaly zbytky nedokončeného reliéfu, který měl zřejmě zobrazovat Krista na Kříži s Pannou Marií a svatým Janem. Konzoly na obou stranách otvoru nesou головy andělů. Nad portálem jsou v různých výškách dvě okna – napravo dvoudílné gotické okno s půlkruhovým obloukem, nalevo jednodušší okno s lomeným obloukem, které bylo doplněno později.

Presbytář je zakončen třemi stranami osmiúhelníku a opatřen třemi dvoudílnými okny s lomeným obloukem a odlišnými flamboyantními kružbami. Zdivo podpírají vnější opěráky se stříškami. Součástí stavby je také malá hranolovitá věžička, která má na každé straně dvě okna. Uvnitř věže visí dva zvony – starší z roku 1510 s gotickou minuskulou a ornamentálními prvky, a mladší z roku 1693, vyzdobený reliéfem Panny Marie s dítětem a Kristem na kříži.

V interiéru kostela dominuje dřevěná tribuna z roku 1756, která rozděluje hlavní loď na dvě úrovně. Pod ní se nacházejí řady dřevěných lavic. Na tribuně stojí novogotické varhany z roku 1885 z dílny varhanáře Johanna Fischpera ze Sušice. Nejpříkrajnější prvkem je však dřevěný strop hlavní lodě, který byl roku 1756 vyzdoben pestrou dekorací s lidovými malbami. Zachovaly se květinové motivy a ornamentální prvky se mušlemi.

Kostel stojí v hřbitově ohraženém zdí, v níž se skrývá vyklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1851. Přestože je stavba drobná a v centru obce se snadno přehlédne, zaslouží si pozornost těch, kdo se zajímají o gotickou architekturu a středověké umění.