Kostel svatého Jakuba Staršího stojí v centru obce Osová Bítýška a slouží jako farní chrám místní římskokatolické farnosti. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s gotickým jádrem, kterou doplňuje hranolová zvonice v těsné blízkosti. Spolu s fragmentem hradební zdi a barokní branou je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel má písemné zmínky sahající až do 13. století, kdy místní farnost patřila pod komendu řádu německých rytířů v Opavě. Na počátku 16. století se kostel dostal do husitských rukou, avšak v roce 1608 již měl opět katolického faráře. Jeho příjmy byly však skromné, neboť majitelé panství zůstávali husitské víry. Situace se zhoršila natolik, že v roce 1633 zjistil nový farář Petr Vojtovius farnost a kostel zříceným a bez věřících. Farnost tak ukončila činnost, a v roce 1646 se stala filiálkou farnosti v Heřmanově. K obrácení došlo v roce 1684, kdy byla farnost obnovena jako samostatná s příslušnými obcemi: Osová Bítýška, Osová, Vlkov, Březí, Ondrušky, Záblatí, Březka, Níhov, Ořechov a Ronov. V roce 1788 však došlo k rozdělení farnosti, když byla v Březí zřízena nová farnost.

Kostel byl rozšířen a opraven někdy před rokem 1662 a měl být v tu dobu již velkolepý. Nejintenzivnější přeměnu prošel v posledních dekádách 19. století. Roku 1895 byl na základě odkazu faráře postaven nový hlavní oltář se třemi sochami – svatého Jakuba Staršího, svatého Jana Křtitele a svatého Ladislava – a třemi reliéfy zobrazujícími Boha Otce a anděly. Obrazy namaloval Josef Winterhalder mladší. V roce 1893 byly vystavěny dva boční oltáře zasvěcené svaté Anně a Panně Marii, a na kůru byly instalovány varhany. Roku 1916 dostaly okna novou podobu – okrouhlá kovová okna – a při kontrole věže bylo zjištěno, že nesla šest zvonů, z nichž největší měří v průměru 110 centimetrů a váží 745 kilogramů.

Dvacáté století přineslo řadu oprav. Roku 1923 byla opravena zdivo obíhající kostel a byly stavěny schody ke věži. V roce 1927 byla během rekonstrukce prolomena vrata do původní krypty se sedmi schody vedoucími do prostoru o rozměrech tří na dva a půl metru. Roku 1940 trpěl kostel vlhkostí a byla provedena řada oprav včetně nové podlahy, elektroinstalace a zabudování odvodních trubek. Při té příležitosti byla otevřena hlavní krypta – byla však nalezena prázdná. Roku 1942 byly během druhé světové války rekvírovány zvony, v obci zůstaly pouze dva ze šesti; největší puklý zvon byl po válce svařen a vrácen. V následujících letech (1948–1950) byla opravena střecha a elektroinstalace. Roku 1957 byla obnovena hradební zeď a anonymní dárce věnoval kostelu nový zpovědnici. V 60. letech následovaly další opravy – roku 1960 střechy, 1962 varhan a 1963 komplexní rekonstrukce věže. Roku 1967 byl opraven interiér, a roku 1978 byla provedena poslední velká oprava s pokládkou mramorové dlažby.

Kostel dnes reprezentuje dlouhý vývoj české farní stavby. Bohatá výbava interiéru – především oltáře a varhany z 19. a 20. století – vypovídá o péči místní komunity a měnících se architektonických trendech v průběhu staletí.