Zámek Osová Zámek

Zámek Osová v obci Osová Bítýška v okrese Žďár nad Sázavou je výsledkem více než sedmi set let postupných stavebních úprav a změn vlastníků. Dnešní barokní stavba uzavřené čtyřkřídlé dispozice vyrůstá z původní gotické vodní tvrze z počátku 14. století, kterou později renesanční přestavby upravily podle tehdejšího stylu. Celek tvořený zámkem a přírodně krajinářským parkem je chráněn jako kulturní památka.

Osová se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1329, kdy ji držel Jindřich z Ronova a Osové. Pánové z Ronova zde pravděpodobně založili tvrz na území původně náležejícím k dominiu Přibyslava z Křižanova. Vodní tvrz se přímo připomíná roku 1348. Během následujících desetiletí se zámek měnil majitele. Roku 1373 jej markrabě Jan Jindřích udělil v léno Janu staršímu Meziříčskému z Lomnice. V roce 1407 jej dobyl a pobořil Vok mladší z Holštejna, údajně na příkaz markraběte. Později jej ovládli postupně Lacek z Meziříčí, Zbyněk z Doubravice a další šlechtické rody.

Zásadní zlom přinesl rok 1552, kdy si tvrz koupil Jan Polcar z Paračova. Stavba se tehdy uvádí jako pustá. Polcarové během druhé poloviny 16. století tvrz obnovili v renesančním stylu a roku 1577 se již zmiňuje jako zámek. Po řadě dalších majitelských změn se zámek roku 1612 dostal do rukou Jana Jiřího Humpoleckého z Rybenska. Tehdy zažil těžké chvíle: v květnu 1638 vyhořel a v roce 1643 jej vydrancovala procházející vojska. Postupně se však ze škod zotavoval a v roce 1691 jej inventáře dokumentují jako nezastavěný.

Ve 20. letech 18. století, během vlastnictví Kateřiny z Waldorfu, prošel zámek významnou barokní přestavbou. Původně uzavřená pětikřídlá dispozice byla v duchu barokní symetrie upravena na čtyřkřídlou. Dvě lomená severní křídla nahradilo jedno přímé křídlo a západní křídlo se posunulo ven. Nad jižním průčelím vyrostla charakteristická hodinová věž. Autorem projektu byl předpokládáně Mořic Grimm.

Od roku 1797 vlastnili zámek Haugvicové, majitelé sousedního náměšťského panství. Ač jej drželi až do roku 1945, zámek neužívali jako své sídlo – správu panství přenesli do Náměště na Oslavou. V roce 1811 jej pronajali ke zřízení továrny na činění kůží, která zde fungovala do roku 1822. Po uzavření manufaktury zahájili Haugvicové postupnou renovaci. Před rokem 1835 nechali zasypat západní část rybníka Okolník. Nově vzniklé plochy spolu se stávající zahradou byly upraveny na přírodně krajinářský park. V roce 1835 nechal Karel Vilém Haugwitz (1797–1874) zámek klasicistně obnovit do podoby reprezentativního sídla.

Osová zůstává dodnes chráněna jako kulturní památka. Od východu ji obklopuje rybník Okolník, západně se rozprostírá přírodně krajinářský park. Stavba představuje svědectví dlouhého vývoje středoevropské architektury od gotické vodní tvrze přes renesanční a barokní přestavby až k jejímu klasicistnímu sjednocení v 19. století.