kostel svatého Jana Křtitele (Slavoňov) Kostel

Kostel svatého Jana Křtitele ve Slavoňově je jeden z mála dochovaných příkladů tradičního dřevěného stavitelství. Stojí na vyvýšeném místě uprostřed hřbitova a tvoří spolu s dřevěnou márnicí a zvonnicí fortifikačního typu celek chráněný jako národní kulturní památka České republiky. Tento ojedinělý soubor představuje vzácný svědek lidové stavitelské tradice.

Historie kostela sahá hlouběji než jeho současná podoba. Původní gotický kostel na tomto místě je zmiňován již v roce 1350. Během husitských válek patrně zanikl – jeho podobu známe pouze z pečetidla uloženého v Národním muzeu v Praze. Současný kostel byl vystavěn v roce 1553 na podnětu Jana Kotlačky a jeho syna Jana z Blažkova. V roce 1705 se dočkal podstatné opravy, během níž byla přistavěna západní předsíň se sníženým stropem a kruchta. Původně byl zasvěcen svatému Martinovi, ale během rekatolizace roku 1683 na podnětu dobrušského děkana Jiřího Sidurga došlo k jeho převěnování na svatého Jana Křtitele. Od roku 1683 působil jako filiální kostel ke kostelu v Dobrušce, až se farním kostelem stal v roce 1806.

Stavba je typickou roubovanou konstrukcí na půdorysu nepravidelného obdélníka s pravoúhle uzavřeným kněžištěm orientovaným na východ. Obvodové stěny spočívají na nízkém opukovém soklu. Střechy jsou valbové a pokryté šindelem; jedinou výjimkou je osmiboký sanktusník vyrůstající z hřebene, jehož cibule je kryta měděným oplechováním. Rozměry stavby dosahují 19,65 metrů délky – presbyterium zaujímá 6,1 metru, loď je 10 metrů dlouhá a 9,8 metrů široká, kruchta pak 3 metry; vnitřní výška je 6 metrů. Ke kněžišti se přimyká malá sakristie. Prosklení tvoří pravoúhlá okna různých velikostí, přičemž pouze okno v jižní straně lodi má segmentově uzavřený vrchol.

Interiér vypovídá o utrakvistické minulosti a postupných proměnách. Strop lodi je plochý, podepřen dvěma podélnými trámy nesenými dřevěnými sloupy. Loď odděluje od sakristie trám zdobený vyřezávanými arkádami s malbou velkého kalichu a Ježíše nesoucího kříž; v bočních arkádách se nachází dvanáct apoštolů. Pod kalichem leží nápis zmiňující stavebníky z roku 1553. Stěny a kazetový strop jsou pokryty malovanými rostlinnými ornamenty z roku 1705. Interiér se postupně obohacoval – hlavní oltář s obrazem svatého Jana Křtitele pochází z roku 1683, boční oltáře ze 19. století, křtitelnice z 18. století a sochy různých svatých včetně děl z pražské dílny Mudroch a Svatůněk. Varhany ze roku 1819 králického varhanáře Georga Spanela starších byly v roce 1909 vyměněny.

Kostel je svědectvím dlouhých dějin, které se odrážejí v každé vrstvě stavby i výzdoby. Je místem, kde se setkávají tradice různých epoch – od středověké gotiky přes utrakvistické prvky po barokní a novější úpravy věřících z různých generací.