Staré Křečany jsou známy z písemných pramenů od roku 1485, kdy tvořily součást rumburské farnosti. Tuto patologickou situaci trpěli místní věřící po více než dvě století: cesta na bohoslužby trvala více než hodinu a podle исторических záznamů se stávala stále větším předmětem stížností poddaných. Rumburský farář se však o zmenšení svého farního obvodu nechtěl slyšet a odporu aktivně vzdoroval.

Rozuzlením se stala rozhodná postoj Marie Ernestiny z Harrachu, majitelky šluknovského panství. V překvapivě rychlém činu přikázala svému hejtmanovi, aby v Křečanech vyzvedl dřevěný provizorní kostel. Stavba trvala pouhý měsíc – od 20. března do 21. dubna 1732 – a byla provedena v tajnosti. Prvním správcem se stal zámecký kaplan. Rumburský hejtman se sice snažil o odstranění stavby celých čtyři roky, ale společenské postavení hraběnky učinilo jeho úsilí marným.

Od roku 1736 se začal stavět trvalý kamenný kostel podle projektu Johanna Georga Aichbauera. Práce trvaly pět let a byly dokončeny v roce 1741. Stavba se stala majákem místní identity: cestami v ní byly osazeny oltáře, které představují – podle dostupných podkladů – jediné realizované dílo známého barokního architekta Johanna Lucase von Hildebrandt v Šluknovském výběžku. Bezprostředně po dokončení kostela vznikla před ním pozdně barokní fara (číslo popisné 32). Roku 1795 vyzdobily areál ohradní zeď hřbitova a honosná vstupní brána; o čtvrt století později, v roce 1822, byl mezi farou a kostelem vztyčen kříž na klasicistním podstavci a zřízena stanice křížové cesty po celém obvodu zdi.

Stavba si ponechala architektonické čistoty doby: jedná se o pozdně barokní jednolodní stavbu s čtvercovým presbytářem a sakristiemi po stranách. Průčelí украшает hranolová věž s polokruhově završenými okny v horní části. Interiér je zařízen v prvotřídním rokoku: hlavní oltář nese obraz sv. Jana Nepomuckého, na kterém pracoval zřejmě Dominik Kindermann (1739–1817); boční oltáře jsou vybaveny obrazy Narození Páně a Vzkříšení Lazara. Kazatelna je ozvláštněna reliéfy evangelistů, a v kostele stojí monumentální řezané varhany stejného slohu. Zvláštní cenu mají dva barokní zpovědnice ze 2. třetiny 18. století.

V okolí se nachází také mrtvice – čtvercová stavba s mansardovou střechou – a soupravy soch, z nichž nejznámější je socha sv. Jana Nepomuckého s andílky signovaná Franzem Siebrem (1771). Hřbitov se používal až do konce 19. století; postupně upadal do zapomnění, zvlášť po roce 1945, kdy bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo. Od roku 1966 je kostel a jeho fara chráněny jako kulturní památky. V současnosti na něm probíhají zajišťovací práce a fara byla částečně opravena novým vlastníkem, zatímco ostatní části barokního komplexu stále čekají na náležitou údržbu. ```