kostel svatého Josefa (Předměstí) Kostel

Kostel svatého Josefa v Předměstí u Moravské Třebové je barokní sakrální stavba spojená s klášterem františkánského řádu, postavená v letech 1680–1690. Nachází se na Svitavské ulici, která dříve sloužila jako hlavní spojení mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. Tento kostel je typickým příkladem františkánské architektury, která je jednoduchá, ale výrazná a odráží duchovní ideály řádu. Jeho význam spočívá v dlouhé historii, která sahá od založení kláštera v roce 1678 až po jeho obnovu v devadesátých letech minulého století.

Založení kostela souvisí s rozhodnutím knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna, který na návrh provinciála Bernarda Sanniga povolil františkánům založit klášter v Předměstí. V roce 1678 jim byl vymezen pozemek o rozměrech 100 x 74 kroků, kde o dva roky později padl základní kámen. Stavbu řídil italský architekt Jacopo Brascha, specialista na františkánské kláštery. Kostel byl dokončen v roce 1690 a původně disponoval raně barokním vybavením, které však prošlo dvěma zásadními přestavbami – v padesátých letech 18. století a na konci 19. století. Tyto úpravy přinesly nová umělecká díla, která dodnes tvoří jádro interiéru.

Architektonicky je kostel jednoduchý, ale pečlivě komponovaný. Jedná se o jednolodní, neorientovanou stavbu s pravoúhle uzavřeným presbytářem. Loď je zaklenuta valenou klenbou s lunetami, zatímco presbytář je oddělen od lodi vítězným obloukem. Západní průčelí zdůrazňuje portál s toskánskými pilastry a datací 1690. Nad ním se nachází dvě půlkruhová okna. Fasáda je členěna nikami se sochami světců a ukončena atikovým štítem s trojúhelníkovým nástavcem. V patře sakristie se nachází klášterní knihovna, což je vzácně dochovaná část původního františkánského komplexu. K kostelu přiléhá kaple svatého Petra v okovech z roku 1712, orientovaná na východní stranu.

Kostel a klášter patřili františkánům od založení až do roku 1942. V roce 1784 hrozilo zrušení kláštera, ale neuskutečnilo se ihned. Po roce 1942 byl klášter využíván jako hostinec a v letech padesátých až devadesátých minulého století sloužil k jiným účelům. Teprve v devadesátých letech se františkáni vrátili a kostel opět získal původní funkci. Během své historie prošel kostel několika změnami vybavení. Hlavní oltář s obrazy svatého Josefa, svatého Floriána a svatého Antonína Paduánského pochází z 19. století, stejně jako novobarokní oltáře svatého Antonína a svatého Kříže s obrazy od J. Bachlehnera. Starší oltáře svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny z roku 1760 jsou dílem Josefa Ignáce Sattlera. Mezi nejcennější dochované prvky patří sochy od Jana Sturmera na hlavním oltáři.

Klíčové události zahrnují založení kláštera v roce 1678 a jeho obnovení po druhé světové válce. Kostel přežil komunistické represivní období a vrátil se k původnímu účelu díky snahám františkánů. Další zajímavostí je klášterní knihovna v patře sakristie. Kostel svatého Josefa tak představuje nejen architektonický, ale i kulturní poklad, který dokumentuje historii františkánského řádu v regionu.

Dnes je kostel pravidelně využíván k bohoslužbám, které slouží františkáni. Je otevřen pro návštěvníky, kteří si mohou prohlédnout jeho bohatě zdobený interiér s historickými uměleckými díly. Návštěva nabízí možnost poznat jedinečnou kombinaci barokní architektury a františkánské duchovní tradice. Pro milovníky historie a sakrální architektury je tento kostel zajímavým cílem, který odhaluje bohatství kulturního dědictví Pardubického kraje.