Kytlicova vila Vila

Vítejte v pražských Dejvicích. Stojíte právě před budovou, která svou podobou i umístěním přitahuje pozornost každého, kdo kolem ní prochází. Před vámi se tyčí Kytlicova vila, trojpodlažní rodinný dům, který v sobě nese ducha doby, kdy se Praha stávala moderní metropolí. První dojem z této stavby je velmi silný, a to především díky její odvážné poloze. Pokud se podíváte pozorně, uvidíte, že dům není jen tak položen na pozemku, ale vnímáte jeho dynamický vztah s okolním terénem.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak tato stavba vznikla a v jakém kontextu byla postavena. Přenesme se v čase do roku tisíc devět set třicet tři. Právě v tomto roce bylo dokončení vily dokončeno. Nebyla to však náhodná stavba, ale pečlivě promyšlený projekt vytvořený pro doktora práva Karla Kytlice. Kdo byl však autorem tohoto návrhu, je pro milovníky architektury klíčové. Projekt podepsal Josef Gočár, jeden z nejvýznamnějších českých architektů své doby. Gočár byl mistrem, který dokázal spojit praktickou funkci s estetickou hodnotou, a v tomto domě je to znát na každém kroku.

Když se nyní podíváte na celkovou podobu domu, všimněte si, jak moc odpovídá dobovému duchu. Architektura vily je významným příkladem funkcionalismu. To znamená, že zde není nic zbytečně přidané pro okrasu, ale každý prvek má svůj jasný účel. Nyní věnujte pozornost tomu, kde přesně se vila nachází. Stojíte v blízkosti Osady Baba. Je sice pravda, že samotná vila k této slavné výstavní kolonii nepatřila, ale její sousedství s ní je velmi symbolické. Vzpomínka na založení vzorové kolonie rodinných domů v okolí vily sahá až do roku tisíc devět set dvacet osm, zatímco první domy v samotné kolonii byly dokončeny rok po Kytlicově vile, tedy v roce tisíc devět set třicet čtyři. Tato oblast byla v té době skutečným laboratořím moderního bydlení.

Podívejte se nyní na to, jak je dům vyřešen vzhledem k terénu. To je snad nejzajímavější detail celé stavby. Všimněte si, že vila stojí nad prudkým svahem. Právě tato poloha byla pro architekta výzvou, kterou však geniálně využil. Pokud se zaměříte na jižní průčelí, uvidíte, že je ono vysazeno na pilíře. Proč to Gočár udělal? Tímto řešením vytvořil velmi praktický krytý průchod, který vede z garáže přímo ke vstupu do domu. Je to elegantní řešení, které ukazuje, jak architekt dokázal pracovat s přirozenými překážkami krajiny a proměnit je v užitečný prvek domu.

Tento architektonický tah s pilíři není jen o praktickosti, ale i o pocitu lehkosti. Dům se tak zdařile vznáší nad terénem. A právě díky tomuto umístení nad svahem nabízí vila něco, co je v Praze velmi cenné, a to panoramatický výhled na celé město. Představte si, jaké pocity musí mít lidé, kteří z oken v horních podlažích pohlížejí na střechy Prahy. Je to pohled, který spojuje soukromí rodinného domova s otevřeností vůči celému městu.

Když přemýšlíme o lidech, kteří s tímto místem byli spjati, v první řadě přichází Karel Kytlic. Pro něj byla tato vila domovem, místem klidu a reprezentace. Je fascinující sledovat, jak se osudy takovýchto nemovitostí měnily spolu s historií našeho státu. Po roce tisíc devět set padesát nastupovalo období státní správy. V té době došlo k výrazným změnám v užívání nemovitostí v Praze, což pravděpodobně ovlivnilo i tuto vilu. Mnoho soukromých domů bylo v té době znárodněno nebo využíváno pro jiné účely, než pro jaké byly původně stavěny.

Nicméně příběh vily má šťastné rozuzlení. S příchodem roku tisíc devět set devadesát nastal návrat k soukromému vlastnictví. Vila se vrátila do péče rodiny, což je v případě historických památek ta nejlepší možná varianta. Rodinná péče totiž často znamená mnohem hlubší citovou vazbu k domu a snahu zachovat ho v původním stavu, než když je budova spravována anonymním úřadem.

Zastavme se nyní u jedné zajímavosti, která vám pomůže budovu vnímat v širším kontextu. Funkcionalismus, kterým je tato vila zastupována, nebyl jen o betonu a čistých liniích. Byl to životní styl. Šlo o víru v to, že správně navržený prostor může zlepšit kvalitu lidského života. V Kytlicově vile je to vidět v tom, jak architekt pracoval se světlem a vzduchem. Všimněte si, jak je dům orientován, aby maximum světla pronikalo do vnitřních prostor. To byl v té době revoluční přístup, který nahrazoval temné chodby a malé místnosti velkými okny a vzdušnými dispozicemi.

Když se nyní znovu podíváte na celkovou kompozici domu, zkuste si představit, jak musela působit tato stavba v roce tisíc devět set třicet tři mezi tehdy ještě méně zastavěnými Dejvicemi. Musela to být skutečná architektonická bomba, symbol modernity a pokroku. Josef Gočár zde ukázal, že moderní dům nemusí být nudný nebo chladný, ale může být v harmonii s přírodou a terénem, na kterém stojí.

Pojďme si shrnout to nejdůležitější. Kytlicova vila není jen obyčejný rodinný dům. Je to památník funkcionalismu, důkaz odvahy architekta Josefa Gočáře a svědectvím o proměnách Prahy v posledním století. Od jejího vzniku přes období státní správy až po současnou rodinnou péči nám vypráví příběh o tom, jak si lidé v Praze stavěli své sny o ideálním bydlení.

Nyní už můžete v klidu obejít budovu a z různých úhlů pozorovat, jak se mění její silueta v závislosti na tom, kde právě stojíte. Vnímejte atmosféru tohoto místa, kde se setkává klid rezidenční čtvrti s odvážnou architekturou minulého století. Pokud vás zaujala tato část Dejvic, doporučuji se projít dále směrem k Osadě Baba, kde uvidíte další fascinující příklady tehdejšího modernismu.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemnou pokračující prohlídku těchto krásných pražských ulic. Doufám, že vás Kytlicova vila inspirovala k tomu, abyste si více všímali detailů v architektuře, která nás obklopuje. Na shledanou.