Městská knihovna v Praze Dějiště událostí

Městská knihovna v Praze je novoklasicistní budova na Mariánském náměstí ve Starém Městě. Vznikla v letech 1924–1929 podle projektu Františka Roitha. Je to první účelová knihovnická stavba v Československu a od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka. Slouží jako veřejná knihovna i významná kulturní instituce s prostory pro koncerty, přednášky a výstavy.

Knihovna zahájila svou činnost 1. července 1891 pod názvem Veřejná obecní knihovna královského hlavního města Prahy. První sídlo bylo na Zderazi v objektu bývalé svatováclavské trestnice. V letech 1894–1903 sídlila na rohu ulic Spálené a Purkyňovy, poté se v roce 1903 přesunula na roh Platnéřské ulice a Mariánského náměstí do bývalého empirového měšťanského domu. Kvůli asanaci části Starého Města musela instituce hledat nové místo. Zlom nastal v roce 1923. Vedení Pražské městské pojišťovny se k 10. výročí vzniku samostatného Československa rozhodlo vybudovat a městu darovat vlastní budovu. V architektonické soutěži zvítězil František Roith. Stavba probíhala od května 1925 a byla slavnostně předána městu 25. října 1928.

Čtyřkřídlý objekt se zastřešeným dvorem obsahuje velkou halu s půjčovnou knih. Nachází se mezi barokním Klementinem a secesní Novou pražskou radnicí. Suterén a přízemí tvoří železobetonový skelet, zatímco patra jsou převážně zděná. Jižní průčelí na Mariánském náměstí je obloženo travertinem. Obsahuje pětiosý portikus se šesti alegorickými figurami Ladislava Kofránka. Dekoraci vchodu doplňují vitráže Josefa Sejpky a mříže podle návrhu Karla Štípla. Fasády bočních křídel člení okna, římsy a lizény; západní křídlo do Valentinské ulice má 24 os a východní do Žatecké ulice 21 os.

Interiéry kombinují prvky secese a českého art deca z 20. let. Na monumentálním schodišti a v předsálí je použit travertin, umělý kámen a mosaz. V centrální hale zdobí strop ornamentální malby Františka Kysely. Vestibule zdobí sloup Idiom z 8 000 knih od Mateje Kréna, který díky zrcadlům vytváří iluzi nekonečného prostoru. Součástí je primátorská rezidence v stylu art deco, jejíž výzdobu tvořili František Kysela, Cyril Bouda a Helena Johnová. Rezidenci v minulosti využíval například první pražský primátor Karel Baxa.

Budova je spjata s mnoha významnými událostmi a osobnostmi. V podloubí je pamětní deska historika umění Vincence Kramáře; zde byla přechodně umístěna obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění. V prostorách sídlila sbírka moderního umění Národní galerie, zatímco od roku 1992 využívá druhé patro Galerie hlavního města Prahy. Objekt má vazbu i na moderní loutkářství. V roce 1929 zde vznikla Mezinárodní unie loutkářů a Vojtěch Sucharda zde působil jako první ředitel Umělecké scény Říše loutek.

V průběhu let proběhly různé úpravy, například v letech 1936–1937, 1939, 1958 a 1963. V letech 1988–1989 byl zastřešen dvůr. Mezi lety 1996 a 1998 proběhla celková rekonstrukce. Dnes je Městská knihovna v Praze klíčovým kulturním bodem Starého Města. Nabízí knihovní služby i bohatý program výstav a koncertů. Je to místo, kde se historie architektury snoubí s moderní funkcí veřejné instituce.