Meziměstská telefonní ústředna Budova

Vítejte v Praze na Žižkově. Stojíte právě před budovou, která svou velikostí i vzhledem svou okolní čtvrť zcela oválá. Je to monumentální stavba, která vás svou mohutností jistě zaujala hned při prvním pohledu. Podívejte se na její siluetu, kterou charakterizují dvě nárožní věže. Tyto věže z ní dělají dlouhodobou dominantu celého panoramaty této části metropole. Je to místo, kde se setkává historie komunikace s odvážnou architekturou počátku minulého století.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak tato stavba vznikla a proč zde vlastně stojí. Představte si dobu po první světové válce, kdy se nově vzniklá republika snažila modernizovat a propojit. Právě v této atmosféře v roce tysíc devětistě dvaděnařteřteho začala výstavba tohoto komplexu. Celý projekt navrhl architekt Bohumír Kozák. Cílem bylo vytvořit prostor, který by sloužil jako meziměstská a mezinárodní telefonní ústředna. V té době šlo o klíčový uzel pro přenos informací, který měl zajistit hladký tok hovorů mezi různými městy i přes státní hranice. Stavba trvala pět let a byla dokončena v roce tysíc devětistě dvacetšestém. V době svého spuštění patřila k nejmodernějším telefonním ústřednám na celém světě, což svědčí o ambicích, jaké naše země v té době měla.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Budova byla vyvedena v stylu českého art deca, což je směr, který klade důraz na geometrii, eleganci a určitý druh luxusu. Všimněte si čistých linií a monumentálního charakteru celého objektu. Pokud se podíváte pozorně na průčelí, uvidíte detaily, které budově dodávají hloubku a význam. Průčelí totiž zdobí nadživotní alegorické sochy. Tyto postavy nejsou zde jen pro ozdobu, ale každá z nich představuje určitou oblast. Můžete zde najít zpodobnění poštovnictví, těsnopisu, úrody, blahobytu a samozřejmě i telefonu. Je to fascinující způsob, jakým architekti v té době vyjadřovali funkci budovy skrze umělecká díla. Celý tento projekt stál v té době zhruba deset milionů korun, což byla skutečně astronomická částka, která podtrhuje důležitost tohoto místa pro státní infrastrukturu.

Když budeme mluvit o lidem, kteří s tímto místem souviseli, nesmíme zapomenout na osobnosti jako Ladislav Kofránek. Právě tito lidé pomáhali ovládat složité systémy spojování hovorů v době, kdy telefonní hovory nebyly automatizované, ale vyžadovaly zásah operátora. Představte si stovky lidí v obrovských sálech, kteří s pomocí kabelů a přepínačů spojovali lidi z různých koutů světa. Zásadním milníkem v historii tohoto místa byl červen roku tysíc devětistě dvacet sedmeho, kdy zde proběhlo propojení prvního meziměstského hovoru. Byl to moment, který změnil způsob, jakým lidé komunikovali, a zkrátil vzdálenosti mezi městy na pouhý okamžik.

Nyní vás přenesu k něčemu, co zůstalo v mnoha záznamech jako malá záhada nebo kuriozita. Pokud byste se podívali do původních plánů, které Bohumír Kozák připravil, zjistili byste něco velmi překvapivého. Původní plány s budovou totiž počítaly s bazénem. Představte si to, v takto přísné a funkční budově pro telefonní ústřednu měl být prostor pro plavání. Pravděpodobně však došlo k úpravám během výstavby a tento bazén nebyl nikdy vybudován. Je zajímavé přemýšlet o tom, jak by se v takovém prostředí kombinovala práce s technikou a relaxace ve vodě.

Tato budova přečkala desetiletí změn a režimů. Její hodnota byla uznána velmi brzy, a proto již od roku tysíc devětistě padesát osm je chráněna jako nemovitá kulturní památka. To znamená, že její vzhled a struktura musí zůstat zachovány pro budoucí generace, aby nám připomínaly éru, kdy byl telefon zázrakem techniky a architektura vyjadřovala národní hrdost a modernitu.

Když se nyní znovu podíváte na tyto dvě věže, které tak výrazně vyčnívají do oblohy nad Žižkovem, uvědomte si, že před vámi stojí památník lidského spojení. Místo, kde se miliony slov a zpráv prohnaly drátymi, aby spojily lidi přes celé kontinenty. Je to budova, která v sobě spojuje přísnou funkčnost ústředny s uměleckým vznosem soch a geometrickou krásou své doby.

Děkuji vám, že jste se mnou zastavili u této fascinující stavby. Doufám, že jste si užili pohled na tento klenot českého art deca. Nyní vás zvaný k dalšímu prozkoumávání okolí Prahy 3, kde na vás čeká mnoho dalších skrytých příběhů a architektonických perel. Přeji vám příjemnou pokračující cestu a krásný den v našem městě. Na shledanou.