palác Kinských (Praha 1) Palác

Palác Kinských, původně nazývaný palác Goltz-Kinských, stojí na východní straně Staroměstského náměstí poblíž pomníku Jana Husa. Tato rokoková stavba z druhé poloviny 18. století patří mezi nejznámější paláce v historickém centru Prahy.

Na místě, kde dnes palác stojí, existovaly ve středověku dva starší domy. V jeho podzemí se dodnes dochovaly zbytky románského stavení, severněji pak pozůstatky domu raně gotického. Palác byl postaven v letech 1755 až 1765 pro hraběte Jana Arnošta z Goltze z pruského rodu Goltzů. Stavba vycházela ze starších plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a probíhala pod vedením architekta Anselma Luraga. Bohatou štukovou výzdobu fasády provedl C. G. Bossi. Průčelí paláce je nahoře zakončeno dvěma atikami zdobenými řadou soch antických bohů, které vytvořil sochař Ignác František Platzer. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemované kamennými sloupy spojuje v prvním patře úzký balkón.

Po smrti hraběte Goltza roku 1765 palác roku 1768 zakoupil kníže Rudolf Kinský, od kterého si palác později vezl své jméno. Za Kinských bylo v paláci provedeno přestavění interiérů v klasicistním stylu. Palác byl také rozšířen o druhý dvůr, který se rozprostřel mezi třemi křídly v empírovém stylu; projekt na tuto přestavbu vypracoval Josef Kranner. Roku 1835 bylo k paláci připojeno další stavení a celá struktura se tak rozšířila až do Týnské uličky. Tato část byla pod Krannerovým vedením přestavěna v novobarokním slohu. Od roku 1964 je palác Kinských chráněn jako kulturní památka.

S palácem jsou spojeny osudy řady významných osobností. Právě v něm se 9. června 1843 narodila Bertha Kinská, která se později stala známou jako Berta von Suttnerová, sekretářka Alfreda Nobela. V roce 1905 se stala první ženou, která obdržela Nobelovu cenu za mír. Koncem 19. století v budově sídlilo německé gymnázium, do kterého chodil v letech 1893 až 1901 i Franz Kafka; jeho otec Hermann měl v paláci také svůj obchod. O desetiletí později zde studoval i František R. Kraus. V meziválečném období, konkrétně v letech 1922 až 1934, bylo v paláci umístěno polské vyslanectví.

Palác se úzce váže také k událostem z února 1948. Podle oficiální komunistické propagandy měl Klement Gottwald z balkónu paláce Kinských pronést svůj historický proslov začínající slovy "Právě jsem se vrátil z Hradu…" Historické zdroje však uvádějí, že Gottwald stál na balkóně 21. února, a zmíněná věta byla vyslovena až na Václavském náměstí z korby nákladního vozu. Na balkóně paláce Kinských v únoru 1948 stál vedle Gottwalda také Vladimír Clementis a oba byli zachyceni na dobové fotografii. Když byl později Clementis obviněn z pokusu o spiknutí a popraven, stal se pro komunistický režim nežádoucím; proto byl následně ze snímku vyretušován.

Roku 1949 se palác Kinských stal sídlem sbírky grafiky Národní galerie v Praze. Na přelomu 60. a 70. let měla v paláci zkušebnu skupina The Plastic People of the Universe pod patronací Pražského kulturního střediska. Roku 1992 byl palác spolu se Staroměstským náměstím prohlášen národní kulturní památkou. Dnes zůstává jedním z nejvýznamnějších stavení na Staroměstském náměstí a svědectvím bohaté historie české kultury a politiky.