Parkhotel Praha Budova hotelu

Vítejte v Holešovicích, v jedné z nejvíce fascinujících částí Prahy, kde se průmyslová historie potkává s moderní urbanistikou. Zastavte se na okamžik, zhluboka se nadechněte a podívejte se před sebe. Stojíte právě před Parkhotelem Praha, stavbou, která je mnohem více než jen místem pro ubytování cestujících. Je to v podstatě kamenný a betonový zápis jedné konkrétní doby, svědectví o ambicích a architektonickém myšlení druhé poloviny dvacátého století. Vnímejte atmosféru tohoto křižovatkového bodu, kde se setkávají ulice Dukelských hrdinů a Veletržní. Právě zde, na tomto rohu, se rozprostírá komplex, který v době svého vzniku znamenal nový začátek pro pražské hotelnictví.

Pojďme se společně vrátit v čase, abychom pochopili, proč tato budova vůbec vznikla a co měla v té době znamenat. Představte si Prahu šedesátých let. Bylo to období hledání nových cest, modernizace a touhy po velkém měřítku. V tomto kontextu vznikl projekt Parkhotelu Praha. V roce tisíc devět set šedesát čtyři se do práce pustili architekti Zdeněk Edel a Jiří Lavička, ke kterým se později připojili Jaroslav Tomáš a Alena Šrámková. Jejich úkolem nebylo jen postavit hotel, ale vytvořit něco, co by definovalo novou éru. Parkhotel byl totiž úplně prvním z celé řady velkých pražských hotelů, které byly plánovány a následně stavěny v rozmezí šedesátých až osmdesátých let dvacátého století. Byl to tedy průkopník, první kámen v základě moderního ubytovního systému hlavního města.

Nyní, když stojíte před budovou, věnujte pozornost jejímu celkovému tvaru. Podívejte se, jak je stavba rozvržena v prostoru. Architekti zde pracovali s velmi jasnou a přísnou geometrií. Všimněte si, že budova není jednotvárným kvádrem. Je tvořena kombinací dvou základních prvků. Prvním z nich je roztažený vodorovný blok, který tvoří základní tělo hotelu a rozprostírá se v prostoru jako stabilní základna. A pak se podívejte nahoru. Vidíte ten výrazný, desetipodlažní svislý hranol? Právě tato vertikální věž dominuje celému celku a dodává stavbě dynamiku. Tato kombinace vodorovnosti a svislosti byla v té době velmi moderním přístupem. Je to hra s prostorem, která má vyvolat pocit stability, ale zároveň i vzestupu. Prohlédněte si průčelí a vnímejte, jak tyto dvě části do sebe zapadají. Je to architektura, která se nesnaží o zbytečné ozdoby, ale sází na čistotu linií a jasnost tvaru.

Stavba postupovala několik let a svým vrcholem byla slavnostnost, kterou si můžete zkusit představit. Sedmého července roku tisíc devět set šedesát sedm byla budova oficiálně dokončena a slavnostně otevřena. Představte si ty tehdejší oslavy, očekávání a hrdost, s jakou byl tento moderní komplex představen veřejnosti. V té době to byl symbol pokroku a otevřenosti města. Hotel sloužil jako brána pro návštěvníky, kteří přicházeli do Holešovic, oblasti, která byla a je úzce spjata s obchodem a veletrhy.

Když budeme mluvit o lidech, kteří s tímto místem souviseli, musíme znovu zmínit zmíněné architekty. Zdeněk Edel, Jiří Lavička, Jaroslav Tomáš a Alena Šrámková společně vytvořili dílo, které mělo ovlivnit budoucí výstavbu podobných objektů v Praze. I když dnes možná neznáme konkrétní osobnosti, které v pokojích hotelu byvaly, samotná existence budovy vypráví příběh o kolektivní práci a vizionářství. Hotel prošel v průběhu let různými změnami, z nichž jednou významnou byla koupě společnosti SGR International v roce dva tisíce šest. To přineslo novou éru správy a nový pohled na využití tohoto prostoru v moderním světě.

Nyní vás chci vzít k něčemu, co není vidět na první pohled, ale co je pro pochopení tohoto místa klíčové. Je to v podstatě malá architektonická záhada nebo spíše příběh o tom, co mohlo být a co nakonec bylo. Zkuste si na okamžik zapomenout na ten svislý hranol a vodorovný blok, které vidíte před sebou. Představte si, že je rok tisíc devět set třicet sedm. V té době se pro toto místo uvažovalo úplně jinak. Plány z té doby předpokládaly, že zde bude stát symetrická budova. Měla by být zrcadlovým doplňkem areálu Pražských vzorkových veletrhů. Symetrie byla v té době symbolem řádu, elegance a klasického krásy. Kdyby tento plán vyhrál, Holešovice by dnes vypadaly úplně jinak. Místo odvážného geometrického kontrastu, který vidíte teď, by zde byla harmonická, vyvážená stavba. Je fascinující vidět, jak se v průběhu třiceti let úplně změnil vkus i potřeby společnosti. Od symetrie před druhou světovou válkou jsme se přesunuli k funkcionalitě a odvážnosti šedesátých let. Parkhotel Praha je tedy živým důkazem toho, jak se mění naše představy o tom, co je moderní a krásné.

Když se nyní znovu podíváte na budovu, vnímejte ji jako most mezi dvěma světy. Na jedné straně je zde historie veletrhů a obchodního ruchu, na druhé straně ambice moderního města, které chtělo být v centru dění. Ten desetipodlažní hranol, který se tyčí k nebi, je jako výkřik té doby, která věřila v techniku a v lineární rozvoj. Vodorovný blok pak připomíná, že i ta největší ambice musí mít pevnou půdu pod nohama.

Představte si, kolik tisíc lidí prošlo dveřmi tohoto hotelu od roku tisíc devět set šedesát sedm až do dneška. Kolik obchodních schůzek se zde konalo, kolik cestovatelů si zde odpočinulo po dlouhé cestě a kolik lidí poprvé uvidělo Prahu právě z oken tohoto hotelu. Každý z nich vnímal tuto architekturu trochu jinak, ale pro všechny byla tato budova dominantou Holešovic.

Nyní, když už znáte příběh vzniku, architektonické detaily a i to, co se v pláních kdysi neuskutečnilo, doporučuji vám budovu ještě jednou objít. Všimněte si, jak se mění pohled na svislý hranol, když se posunete z rohu ulic hlouběji do prostoru. Sledujte, jak budova reaguje na světlo a jak její geometrické tvary dělí prostor kolem sebe. Parkhotel Praha není jen budovou, je to kapitola z dějin pražského urbanismu, kterou jste právě teď společně se mnou prolistovali.

Děkuji, že jste mě doprovázeli na této krátké cestě za historií a architekturou. Doufám, že vás tento pohled na Parkhotel Praha zaujal a že budete vnímat okolní stavby v Holešovicích s novou zvědavostí. Nyní už je vám prostor plně svěřen. Prozkoumejte okolí, vnímejte rytmus města a užijte si svůj další cíl v našem krásném městě. Na shledanou a šťastnou cestu.