Pomník Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu Památník

Vítejte u jednoho z nejvíce tichých a zároveň nejvíce mluvčích míst v této krajině. Právě teď, v tomto okamžiku, se vaše kroky zastavily před jedním z nejvíce působivých objektů v této části Jesenic. Stojíte přímo před barokním pomníkem Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu. Možná jste si už při pohledu na tento vysoký, pískovcový jehlan všimli, jak vyčnívá nad okolní vegetací a silnicí, která zde vede mezi Horními Jirčanami. Působí na vás jako tichý, kamenný strážce historie, který zde stojí již více než tři století a sleduje každého kolemjdoucího. Vnímejte tuto atmosféru – klid, který je však protnut vzpomínkou na náhlou a tragickou událost. Tento barokní obelisk není jen kamenným dílem, je to živý svědek okamžiku, kdy se život jedné šlechtičny navždy změnil.

Pojďme se nyní společně vrátit do doby, kdy se zde odehrál příběh, který vedl k vztyčení tohoto monumentu. Představte si prosinec roku 1706. Zima, možná sníh, úzká a nebezpečná cesta. V té době byla doprava zcela odlišná od dnešní, byla mnohem pomalejší a mnohem riskantnější. Právě v těchto okolnostech došlo k neštěstí, které otřáslo okolní šlechtou. Kočár, ve kterém cestovala Maxmiliána Alsterlová z Astfeldu, se převrátil. Tato tragická dopravní nehoda jí vzala život a zanechala v srdcích jejích blízkých hlubokou bolest. Aby byla její památka uchována a aby toto místo nikdy nezapomnělo na to, co se zde stalo, byl již v roce 1707 na tomto přesném místě postaven tento barokní obelisk.

Nyní věnujte pozornost samotné stavbě, která stojí přímo před vašima očima. Podívejte se nahoru na tento sedmimetrový jehlan. Jeho tvar je typický pro barokní styl, který hledá harmonii mezi vertikálním vzestupem a stabilitou. Všimněte si, jak se jeho linie vymykají pozadí a směřují k nebi. Když se nyní podíváte na texturu kamene, uvidíte něco velmi specifického. Tento pomník není vyroben z jakéhokoliv materiálu. K jeho vytvoření byla použita hrubozrnná arkóza, což je druh pískovce s velmi výraznou strukturou. Tento kámen pochází z kladenských dolů a jeho charakteristická textura dodává celému dílu pocit nezdolnosti a věčnosti. Když se díváte na povrch obelisku, vnímáte jeho věk a to, jak se s každým rokem v něm mění barva a struktura pod vlivem okolního počasí. A nyní, schovejte si pohled výše a zaměřte se na základní část, na sokl pomníku. Zde vás čeká něco, co by vás mělo zastavit v pohybu. Vytesané jsou zde lebky se zkříženými hnáty. Tento symbol, známý jako memento, připomíná všem kolem, že smrt je nevyhnutelná a že lidský život je křehký a krátký.

Za tímto kamenem stojí konkrétní lidské osudy a jména, která se v čase neotřela. Prvním a nejdůležitějším je Maxmiliána sama. Její jméno je zde vyryto do historie jako připomínka tragického konce. Vedle ní v paměti zůstává i František Mikuláš Alsterle z Astfeldu, jehož jméno je s touto rodinou a tímto místem úzce spjato. Ale historie tohoto pomníku se nekončí v osmnáctém století. Pomník by možná dnes nevypadal tak, jak ho vidíte, kdyby nezasáhl člověk z dalšího století. V roce 1840 se o jeho opravu a obnovu postaral pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk. Díky jeho iniciativě a péči o toto duchovní i hmotné dědictví byla tato památka zachována pro budoucí generace, včetně vás.

Možná vás překvapí, jak výjimečné toto místo ve skutečnosti je. I když se může zdát jako obyčejný kamenný sloup u silnice, ve skutečnosti jde o historický unikát. Tento pomník patří k jedním z nejstarších dochovaných památníků na celém území České republiky, které jsou věnovány právě oběti dopravního neštěstí. V době, kdy se takové pomníky ještě nebudovaly, zde již stál tento monument, který připomínal lidem nebezpečí cestování a nepredvídatelnost osudu. Je to vzácný kus historie, který nám říká, že lidské tragédie byly součástí života už od nepaměti a že lidé vždy hleděli způsoby, jak o tragických událostech nezapomínat.

Doufám, že tato krátká cesta v čase vám pomohla lépe pochopit význam tohoto místa a váhu historie, která je zde cítit. Stojíte před symbolem křehkosti života a zároveň před důkazem lidské snahy o uchování památky. Než se vydáte dál svou cestou, věnujte ještě jednu chvíli pohledu na tento obelisk a vnímejte ticho, které kolem něj panuje. Přeji vám krásnou a inspirativní další cestu po našem kraji. Na shledanou.