Rohanský palác Palác

Rohanský palác stojí v Praze na Malé Straně v soustavě ulic Karmelitská, Harantova a Maltézské náměstí. Znám je i pod dalšími jmény – jako Tyrolovský, Ottovský, Černínský či Kuronský palác – který odrážejí jeho měnící se majitele v průběhu dějin. Je chráněn jako kulturní památka.

Budova vznikla postupně. Kolem roku 1571 německý stavitel Bonifác Wohlmut sjednotil tři domy na dané parcele a vytvořil tak renesanční palác. Později přibyla čtvrtá budova; v roce 1596 ji koupil Jeremiáš Tirol. Jeden z těchto domů, zejména tzv. Ottovský dům u Maltézského náměstí, se stal v letech 1700 až 1713 místem německých operních představení. Dlouho zůstaly jednotlivé dílce odděleny, dokud je na konci 18. století nekoupili Černínové z Chudenic.

Pod vedením Jana Vojtěcha Černína byly v roce 1792 tyto části opět spojeny v jeden celek. O čtyři roky později, v roce 1796, prošel palác zásadní klasicistní přestavbou podle projektu architekta Josefa Zobela. V témž roce jej koupil Petr Biron, vévoda kuronský a zemgalský. Jeho dcera Marie Pavlína z Hohenzollern-Hechingenu, která palác zdědila v roce 1800, si roku 1807 nechala upravit některé interiéry od architekta Louise Montoyera. V roce 1816 se majitelem stal vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon-Montbazonu. Pod vlivem jeho bratra Ludvíka Viktora Meriadeka, který se staral o palác v letech 1838 až 1841, získala stavba pozdně klasicistní podobu podle projektu architekta Vincence Kulhánka.

Architektonicky jde o rozlehlou dvoupatrovou budovu s obdélníkovým půdorysem, který je zúžen v části orientované na Maltézské náměstí. Střední křídlo rozděluje prostor do dvojice vnitřních dvorů. Hlavní průčelí v Karmelitské ulici je výrazně symetrické s devíti osami. Střední část tvoří trojosá rizalitová část zdobená čtveřicí korintských sloupů a završená nízkým štítem s erbem Rohanů. Průjezd v přízemí má jednoduché kamenné ostění, a nad oknem prvního patra se rozprostírá oválný medailon s vyobrazením Panny Marie.

Boční fasáda v Harantově ulici upoutá pozornost tzv. syrským oknem, za nímž se skrývá jeden z nejcennějších vnitřních prostor – Velký zrcadlový sál. Tento reprezentační sál má kazetové stropy a intarzovanou podlahu a zůstává stylově nejzachovalejší částí paláce. Jde o dílo Louise Montoyera. Zadní průčelí obrácené na Maltézské náměstí se prezentuje pěti osami oddělenými pilastry s iónskými hlavicemi. Vnitřní střední křídlo ukrašují niky obsahující vázy se lvími hlavami.

Od roku 1919 byla část paláce pronajímána ministerstvu školství. Po roce 1945 jej komunistický režim zkonfiskoval. Dnes v budově sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. /p>