Slavětínská Ulice

Slavětínská představuje jednu z hlavních komunikací pražské čtvrti Klánovice. Směřuje severně od železniční zastávky Praha-Klánovice až na hranici katastrálního území, kde se prostor propojuje s přilehlými Šestajovicemi. Ulice prolíná 1,8 kilometru dlouhý prostor s výrazným vlivem na místní dopravu, kterou dnes obsluhovují čtyři zastávky hromadné dopravy. Procházejí jí všechny hlavní dopravní proudy směřující ze severního okraje Klánovic a zároveň propojuje železniční síť se zbytkem čtvrti.

Historie názvu ulice odráží bouřlivé období druhé poloviny dvacátého století. Během druhé světové války měnila ulice své označení podle situace a okupačních nařízení. Do roku 1942 byla rozdělena na dva oddělené segmenty: jižní část od náměstí Hedviky Vilgusové nesla germánský název Volksstraße, v češtině znovu pojmenován na Národní třídu, zatímco severní část byla zvaná Husstraße, česky Husova třída. Od roku 1942 až do konce války v roce 1945 se situace standardizovala a celá ulice obdržela jednotný název Viktoriastraße, česky Třída Viktoria. Po válce, která skončila vyvrcholením nacistického režimu, obdržela ulice nový název Hlavní, což podléhalo její roli coby hlavní komunikace Klánovic, kde fungovala až do roku 1974. Teprve pak se dostala do své současné podoby – pojmenování Slavětínská.

Dnešní jméno odkazuje na zaniklou vsi Slavětice, která kdysi stála západně od Klánovic hluboko v Klánovickém lese. Jedná se však o chybný přepis původního jména; správný název by měl být Slavětická. Přesto toto pojmenování zůstává a připomíná minulost krajiny, kterou dnešní ulice překrývá.

Poloha ulice určuje její význam v místní dopravní síti. Na jižním konci začíná u zmíněné železniční zastávky a postupně pokračuje severně přes pět křižovatek, kterými prochází. Do ulice ústí celkem čtyřiadvacet bočních ulic, což ji činí důležitým uzlem v síti komunikací. Na severním konci ulice se dostáváte na hranici katastrálního území Klánovic a zároveň na hranici Prahy; zde se křižuje s šestajovickými ulicemi Holekova a Trojmezní, přičemž v přímém směru pokračuje šestajovická ulice Revoluční, která propojuje území dále na sever.

Podél ulice se nachází několik zajímavých orientačních bodů. Od jihu na sever se v ní setkáváte nejdříve s již zmíněnou železniční zastávkou, která slouží jako vstupní brána do čtvrti. Dále pokračujete přes Alej Hany Benešové a po ní následuje důležité náměstí Hedviky Vilgusové, které představuje jeden z sociálních center Klánovic. Při severní části ulice lze vidět Šestajovický potok, který zde pramení poblíž křižovatky s ulicemi Riegrova a Nad Šastajovickým potokem, čímž připomíná přirozenou vodu krajiny, která kdysi určovala hranice a toky v tomto území.

Slavětínská ulice je tedy více než jen dopravní komunikace – je to živý průřez historií čtvrti, od doby nacistické okupace přes normalizaci až do současnosti. Pro návštěvníka Klánovic představuje příležitost pozorovat, jak se město rozprostírá a jak jej jednotlivé ulice propojují, zatímco při pohledu na názvy jako Alej Hany Benešové či náměstí Hedviky Vilgusové si člověk uvědomuje, jak se v topografii městských komunikací odrážejí osobnosti a časy minulé.