Staroměstská mostecká věž Věž

Staroměstská mostecká věž stojí na Starém Městě pražském na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most. Není to pouhá pevnostní stavba, nýbrž reprezentační vítězný oblouk, který měl vítěznému poutníkovi sdělovat mocenské poselství. Přestoupí-li tu člověk práh, před ním se rozprostírá výhled na Pražský hrad, kde zářila zlatá mozaika Posledního soudu na svatovítské bráně. Věž tak sloužila jako brána do nejhonosnější části Prahy, a byl to právě císař Karel IV., který stanovil, že korunovační průvody jeho následovníků povedou právě tímto místem.

Stavba věže byla zahájena záhy po položení základního kamene mostu v roce 1357. Prvním stavitelem byl mistr Otto, který určil podobu budoucího díla. Po něm nastoupil Michael Savojský a dovedl stavbu do výše prvního patra. Pak se stavby ujala císařská parléřovská huť a práce pokračovaly mezi sedmdesátými a osmdesátými léty čtrnáctého století, kdy byla věž dokončena. Ideovým tvůrcem skvostné plastické výzdoby fasády byl sám Karel IV., jeho nástupce Václav IV. pak přidal dílčí prvky. Všechny sochařské práce pocházely z dílny Petra Parléře.

Petr Parléř byl ve svém oboru všestranný talent – stavitel, kameník, sochař i řezbář, dnes řazený mezi největší umělce evropské vrcholné gotiky. Své oslnivé pražské angažmá zahájil v roce 1356, kdy jako čtyřiadvacetiletý převzal na přání Karla IV. stavbu Svatovítské katedrály. Následně mu byla svěřena stavba Karlova mostu a staroměstské věže, která se svým tvaroslovím a výzdobou stala předobrazem gotických pevnostních bran v českých zemích.

Věž byla kdysi symbolem největší slávy českého království, avšak v sedmnáctém století se proměnila v symbol habsburské moci. V roce 1621, po neúspěšném povstání českých protestantských stavů, zde Ferdinand II. nechal vystavit v železných koších hlavy dvanácti popravených českých pánů. Jednu hlavu snesli na žádost vdovy po roce, zbylých jedenáct hlav zůstalo viset deset let, než byly sejmuty v roce 1631. Jejich pozdější osud však zůstává neznámý.

Nejhůře věž utrpěla během třicetileté války. V roce 1648 se Švédové pokusili dostat na Staré Město útokem přes Karlův most. Pražané se bránili ze staroměstské věže, kterou zabarikádovali klády, a podporu jim poskytli i studenti a profesoři z blízkého Klementina. Švédská dělostřelecká palba však zcela zničila gotickou výzdobu západní strany věže – její podobu se nepodařilo zachovat. Při následné opravě v polovině sedmnáctého století, kterou provedli Carlo Lurago a Giovanni Spinetti, byla na místo zničených soch upevněna kamenná deska s latinským textem připomínajícím hrdinný boj Pražanů.

Věž byla dále poškozena během revolučních bouří roku 1848. Důkladná rekonstrukce proběhla v letech 1874 až 1878 pod vedením architekta Josefa Mockera, spoluautora projektu novodobé dostavby Svatovítské katedrály. V dvacátém století následovaly další dílčí opravy, které však zasáhly stavbu a výzdobu spíše necitlivě. V roce 1972 bylo z věže sneseno šest velkých pískovcových soch králů a světců spolu se znakovými štíty.

Dnes si věž nemůžeme prohlédnout v její původní gotické kráse. Četná poškození a opravy ji proměnily v dvojitý svědek – jednak slávy středověkého království, jednak bouří, které ji ničily. Přesto zůstává jedním z nejvýznamnějších gotických děl Evropy a nezbytnou součástí zážitku z procházky přes Karlův most.