Vila Františka Maloty Vila

Vila Františka Maloty v Zlíně je jednou z nejlépe zachovaných vil postavených mezi lety 1941 a 1943. Tato stavba architekta Vladimíra Karfíka představuje experimentální spojení historických a moderních architektonických prvků.

Objekt vznikl pro Františka Malotu, který působil ve funkci ředitele u firmy Baťa, a jeho ženu Julii. Majitel si přál reprezentativní rodinné sídlo a původně v roce 1938 oslovil architekta Františka Lýdie Gahura. Jeho návrh ve funkcionalistickém duchu však byl pro stavebníka příliš jednoduchý. K projektu byl pozván Vladimír Karfík, od kterého si majitel vyžádal realizaci v porýnském stylu s prvkami typickými pro Zlín. Vila byla umístěna v obytné čtvrti Lazy na severním svahu blízko lesa. Povolení ke stavbě bylo vydáno 23. dubna 1941 a kolaudace proběhla 15. května 1943.

Díky umístění ve svahu je z ulice dvoupodlažní, zatímco zahradní průčelí je třípodlažní. Stavba se skládá ze dvou základních hmot. Větší jižní část sloužila jako byt manželů, zatímco menší severní část byla určena pro garáže a bydlení personálu, přičemž tato obslužná část měla vlastní chod a schodiště. Objekt zastřešuje sedlovou střechu s valbami a výraznými komíny, inspirovanými tzv. prérijními domy Franka Lloyda Wrighta.

Fasáda je řešena netypicky pomocí dvouvrstvé vápenocementové omítky. Horní vrstva byla upravena širokým hřebenem, čímž vzniklo rýhování a plastický povrch. Symetrii fasád narušují vystupující prvky, jako je rizalit jídelny a rekreace nebo zastřešení terasy na jižním průčelí. Unikátními detaily jsou nárožní zalamovaná okna a vikýře částečně zapuštěné do pozednicového zdiva.

Interiér přízemí otevírá reprezentativní halu s dřevěným zaobleným schodištěm. Společné prostory tvoří oválná jídelna, obývací pokoj s krbem a knihovna. Tyto místnosti jsou propojeny posuvnými dveřmi, které umožňují vytvořit jednotný prostor o ploše přesahující 100 metrů čtverečních. Prostor doplňují kryté i otevřené terasy a nárožní okna. V patře se nacházejí dvě ložnice s oblékárnou, budoárem a lázní s výstupy na balkony do zahrady, zatímco do ulice je orientován pokoj pro hosty. V suterénu je umístěno technické zázemí, sklady, byt řidiče a společenský pokoj určený pro rekreaci nebo jako taneční sál s přímým vstupem do zahrady. Nad přízemní dvojgaráží jsou v patře dva pokoje pro služebné.

V interiéru se dochovaly původní prvky, jako je vestavěný nábytek v knihovně, dřevěné obložení stěn, vestavěné vitríny, vlysové podlahy a arkýřová okna s mramorovým obkladem. Původní projekt zahrnoval i venkovní bazén, který byl později zrušen.

Manželé Malotovi v domě žili do roku 1950. František Malota byl již v březnu 1946 propuštěn z podniku pro asociálnost. V červnu 1951 byl zatčen a v roce 1954 odsouzen na šest let odnětí svobody. Jeho majetek byl zkonfiskován a polovina vily přešla do vlastnictví státu. Druhá polovina, která patřila Julii Malotové, byla státu převedena nedobrovolně v roce 1959. Po konfiskaci byl v objektu od roku 1951 zřízen dětský domov, kde v určité době pobývalo až 51 dětí. Později zařízení změnilo charakter na domov rodinného typu.

V roce 1991 byla polovina domu v rámci restituce navrácena neteři Julie Malotové. Tuto část následně v roce 2006 odkoupil Krajský úřad ve Zlíně, zatímco druhá polovina zůstala ve vlastnictví města. V únoru 2007 byla vila prohlášena za kulturní památku. Mezi dubnem a listopadem téhož roku proběhla celková obnova, při níž byl exteriér navrácen do původního stavu včetně světle okrové rýhované omítky.

Během rekonstrukce došlo k několika stavebním zásahům. Půdní prostory byly adaptovány na pokoje se sociálním zařízením a skladem. Garáž v přízemí byla přestavěna na pracovnu, kuchyni a jídelnu. Knihovna byla změněna na pracovnu ředitelky ústavu a obývací pokoj s jídelnou na denní prostory pro děti. V jídelně bylo nově instalováno okno, které bylo v původním projektu, ale nebylo realizováno. Někdyjší terasa byla upravena na zimní zahradu. V současnosti je v domě umístěno 16 dětí rozdělených do dvou rodin a bývalý byt řidiče slouží jako samostatný startovací byt.

Vila Františka Maloty je cenným svědkem architektury z doby druhé světové války a o osudech lidí spojených s rozvojem Zlína. Její zachovalý interiér a experimentální exteriér činí významným bodem pro každého zájemce o moderní architekturu. Doporučujeme tuto památku navštívit jako ukázku unikátního propojení funkcionální doby a individuálních požadavků stavebníka.