Vila Skalní 17 Vila

Vítejte v malebném a poněkud skrytém zákoutí Prahy v Hlubočepích. Právě teď stojíte přímo před pozoruhodnou historickou památkou, kterou je vila ve Skalní ulici číslo sedmnáct, známá také jako vila Františka Vodnika. Nechte na sebe chvíli působit atmosféru tohoto místa. Před Vámi se tyčí jedinečný rodinný dům, jehož stavba a podoba odrážejí proměny a modernizaci českých zemí v první polovině dvacátého století. Zvedněte hlavu a vnímejte tvar a uspořádání domu, který vyrůstá v tomto svahovitém terénu.

Pojďme se podívat do minulosti a prozkoumat, jak tento dům vlastně vznikl a kdo za ním stojí. Původní myšlenka a první podoba vily se zrodila v hlavě talentovaného architekta Rudolfa Stockara. Ten ji navrhl pro konkrétní ženu, kterou byla tanečnice Václava Pohanová. Dům byl vystavěn na velmi zajímavém a nepravidelném půdorysu, který svým tvarem připomíná písmeno el. Už od počátku tedy šlo o stavbu, která se vymykala běžné prvorepublikové zástavbě a nesla v sobě osobitý umělecký rukopis spojený s tanečním světem své původní majitelky.

Nyní se posuňte o kousek blíže a věnujte pozornost samotné architektuře. Dům je pozoruhodný architekturou, která na Vás dýchne atmosférou minulých časů. Prohlédněte si průčelí a všimněte si, jak stavba respektuje své okolí a jak tvůrci pracovali s prostorem. Později, v roce milého pána devatenácti set čtyřiceti, prošla vila zásadní proměnou. To do příběhu vstoupili noví majitelé, kterými byli velkoobchodník s květinami František Vodnik se svou manželkou Luisou. Pro tuto novou kapitolu domova angažovali architekta Václava Ittnera, který provedl přestavbu a vtiskl vile další vrstvu její bohaté stavební historie.

Příběhy lidí, kteří touto nemovitostí prošli, dodávají místu osobitý rozměr. Představte si tanečnici Václavu Pohanovou, jak zde v meziválečném období tráví svůj čas a nachází inspiraci pro své umění. A představte si, jak o něco později, v pohnutých časech válečného roku milého pána devatenácti set čtyřiceti, dům ožívá novým ruchem pod taktovkou květinového velkoobchodníka Františka Vodnika a jeho choti Luisy. Tito lidé nebyli jen stavebníky, ale tvůrci ducha tohoto místa, kde se propojovalo umění, obchod a proměnlivý život v Praze.

Zajímavostí, která podtrhuje význam tohoto domu, je fakt, že vila Skalní sedmnáct je již od roku devatenácti set devadesát dva oficiálně prohlášena za kulturní památku České republiky. Tímto statutem získala zasloužené uznání své hodnoty, architektury i historického odkazu. Stavba je pozoruhodná tím, jak propojuje osudy různých lidí od umělců až po podnikatele a jak se v ní odrážejí stavební slohy první poloviny dvacátého století včetně prvků secese.

Závěrem Vám děkuji, že jste věnovali svůj čas tomuto výjimečnému místu v Hlubočepích. Doufám, že se Vám zastavení u vily Františka Vodnika líbilo a že si odnášíte silný kulturní zážitek. Přeji vám krásný zbytek dne a šťastnou cestu při dalším objevování historických pokladů našeho hlavního města. Na shledanou.