Horův mlýn Mlýn
Horův mlýn v osadě Klukovice v pražských Hlubočepích je bývalý renesanční vodní mlýn založený ve druhé polovině 16. století. Dnes je chráněný jako kulturní památka České republiky a současně je evidován v pátém nejvyšším stupni ohrožení jako zanikající. Tento historický komplex se nachází na pravém břehu Dalejského potoka jižně od mostu železniční trati do Rudné a Berouna. Součástí chráněného areálu je kromě samotného mlýna také špýchar, stodola a brána.
Vodní mlýn založil ve druhé polovině 16. století Adam II. z Hradce, který působil jako nejvyšší kancléř království českého. Po skončení třicetileté války koupil klukovické panství včetně značně poškozeného mlýna Pavel Michna z Vacínova. Od roku 1658 vlastnila tento majetek klementinská kolej. Roku 1680 zde hospodařil mlynář Hora, přičemž narození jeho dcery Kateřiny 19. května je zaznamenáno v tachlovické farní kronice. V roce 1713 uvádí Tereziánský katastr klukovického mlynáře na vlastním mlýně o jednom kole a jedné stoupě na nestálé vodě. Roku 1781 měla ves Klukovice pouze čtyři popisná čísla, přičemž číslo popisné jedna představovalo právě mlýn. V té době došlo k takzvané raabizaci dvora, což znamenalo rozdělení vrchnostenských statků mezi sedláky. V roce 1840 je ve mlýně zmíněn dominikální mlynář jako vlastník.
Původně renesanční objekt prošel v 17. století barokní přestavbou, která se týkala i mlýnského interiéru. Během těchto úprav bylo zrušeno jedno vodní kolo a mlýnice byla zmenšena vestavěním dvou místností. Pravděpodobně tehdy vznikly dřevěné stropy a dřevěná hranice v mlýnici nesoucí letopočet 1684. Patrová budova mlýna s valbovou střechou je postavena z kamene. Přízemí obytné části z roku 1617 má dochované zbytky staršího objektu ze 16. století a původně mělo tři klenuté místnosti s přístupem ze dvora. Do dvora se vchází branou, přičemž na jeho severní straně stojí bývalá stodola a na západní menší maštal. Stodola je postavena z opuky spojované hlínou, má sedlovou střechu a v západní části nese nápis s letopočtem a iniciálami RO 1879 J. M. H. Další úpravy proběhly roku 1879 a ve druhé polovině 19. století. K obytným účelům byl objekt upraven po roce 1979. Náhon mlýna byl původně zásobován vodou ze zaniklého rybníka a dodnes se dochoval jeho násep táhnoucí se od mlýna jihozápadním směrem.
Dnes je celý areál Horova mlýna značně zchátralý a spěje k zániku. Přestože tato památka v současnosti vykazuje nejvyšší stupeň ohrožení, představuje cenný doklad historického vývoje mlynářství a venkovské architektury v zázemí Prahy. Návštěva tohoto místa v Dalejském údolí nabízí pohled na mizející hmotné dědictví našich předků, jehož záchrana je v současném stavu krajně nejistá.
Tehdy a dnes
Přetáhněte posuvník a porovnejte, jak mohla památka vypadat v době svého vzniku, s dnešním pohledem.
Tehdy
Dnes
Historická podoba vlevo je vizualizace generovaná umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Historické milníky
- 1658
- Majetek mlýna vlastní klementinská kolej.
- 1684
- Vznik dřevěných stropů a hranice v mlýnici s letopočtem 1684.
- 1713
- Zápis v Tereziánském katastru o mlýně s jedním kolem na nestálé vodě.
- 1879
- Proběhla další přestavba mlýna a stavba stodoly z opuky.
Stavební vývoj
Původní renesanční stav byl v 17. století barokně přestavěn, což zahrnovalo i úpravu mlýnského interiéru. Mlýnská budova je kamenná s valbovou střechou, zatímco stodola je postavena z opuky spojované hlínou. V druhé polovině 19. století proběhla další přestavba objektu.
Historické události
Založení mlýna ve 2. polovině 16. století, barokní přestavba v 17. století, další přestavba roku 1879.
Vlastníci
Adam II. z Hradce (2. polovina 16. století), Pavel Michna z Vacínova (po skončení třicetileté války), klementinská kolej (od roku 1658).
Zajímavosti
– Horův mlýn v pražských Hlubočepích je bývalý renesanční vodní mlýn založený ve druhé polovině 16. století Adamem II. z Hradce. – Součástí chráněného areálu je kromě samotného mlýna také špýchar, stodola a brána. – V roce 1680 zde hospodařil mlynář Hora a narození jeho dcery Kateřiny je zaznamenáno v tachlovické farní kronice. – Původně renesanční objekt prošel v 17. století barokní přestavbou, během které bylo zrušeno jedno vodní kolo a mlýnice byla zmenšena. – Celý areál je dnes značně zchátralý, spěje k zániku a je evidován v pátém nejvyšším stupni ohrožení jako zanikající.
Průvodce
Průvodce namluvil syntetický hlas vytvořený umělou inteligencí.
Zobrazit text průvodce
Text připravila umělá inteligence a neprošel redakční kontrolou. Může obsahovat nepřesnosti.
Vítejte v malebných Hlubočepích, v osadě Klukovice na pravém břehu Dalejského potoka. Právě teď stojíte před historickým Horovým mlýnem. Sundejte si na chvíli vnější svět z hlavy a zaposlouchejte se do ticha tohoto místa, kde se kdysi mlela mouka a žili obyčejní lidé. Rozhlédněte se kolem sebe. Před vámi se rozprostírá chráněný areál, který dýchá dávnou historií. Vnímejte atmosféru tohoto starobylého koutu Prahy, kde čas plyne tak nějak pomaleji.
Pojďme se podrobněji podívat na to, co vlastně vidíte před sebou. Celý tento komplex je zapsán jako kulturní památka České republiky a tvoří ho několik vzácně dochovaných budov. Kromě hlavní mlýnské budovy upoutá vaši pozornost také špýchar, stodola a vstupní brána. Když se zahledíte na budovy, můžete v duchu procestovat staletí, která utvářela jejich dnešní podobu.
Zeptejte se sami sebe, jak to tu asi vypadalo na konci šestnáctého století, kdy tento vodní mlýn vznikl. Jeho zakladatelem byl významný šlechtic Adam z Hradce. Později se v historii tohoto místa objevují další mocní mužové, jako byl Pavel Michna z Vacínova, nebo v sedmnáctém století klementinská kolej, která mlýn vlastnila. Zkuste si představit, jak voda z Dalejského potoka poháněla mlýnské kolo a jak se kolem celého hospodářství žilo a pracovalo.
Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Původně renesanční objekt prošel v sedmnáctém století barokními přestavbami, které vtiskly celému místu jeho nynější charakter. Prohlédněte si průčelí a jednotlivé stavební prvky. Zvláště fascinující detail ukrývá vnitřek mlýnice, kde se dochovaly původní dřevěné stropy spolu s tesanou hranicí, na níž je dodnes zapsán letopočet 1684. To je přímý dotek s historií starou více než tři sta let, který se dochoval do dnešních dnů. Pozdější staletí přinesla další stavební úpravy, například v roce 1879, kdy proběhla další přestavba mlýna a byla vystavěna nová stodola z opuky.
Za těmito zdmi se skrývají také lidské osudy, které dýchají ze zažloutlých stránek starých matrik. Vzpomeňte si na rok 1680. Tehdy zde hospodařil mlynář Hora, podle něhož nese celé místo své jméno dodnes. V archivech se dochoval dokonce i záznam o narození jeho dcery Kateřiny. Zkuste si představit všední dny tehdejších obyvatel, starosti s nestálou vodou v potoce, o níž se píše v Tereziánském katastru z roku 1713, kde byl mlýn evidován pouze s jedním kolem, které často trpělo nedostatkem proudu. Mlynáři museli mít velkou trpělivost, aby dokázali uživit své rodiny v časech, kdy příroda nebyla zrovna nakloněná.
Když dnes stojíte před touto branou, stojíte na místě, které pamatuje staletí lidské práce, proměn architektury a tichého plynutí Dalejského potoka. Horův mlýn v Klukovicích je připomínkou toho, že i na okrajích velkoměsta lze najít místa, kde se zastavil čas.
Děkuji vám, že jste si vyslechli tento příběh. Doufám, že se vám prohlídka Horova mlýna líbila. Nyní si v klidu projděte okolí, vychutnejte si zdejší přírodu a nahlédněte do stop, které zde zanechala minulost. Na shledanou na dalších zastávkách.
Tipy pro návštěvníky
Pro návštěvu Horova mlýna v Hlubočepích je nejlepší zvolit dopolední hodiny za slunečného počasí, kdy slunce malebně osvětluje starobylou fasádu a okolní přírodu Dalejského potoka. Vzhledem k tomu, že památka se nachází ve špatném stavu, je pohyb v bezprostřední blízkosti objektu nutno provádět s maximální opatrností a za dodržování základních bezpečnostních pravidel. Místo je dostupné autem i veřejnou dopravou; aktuální spojení a možnosti parkování v Hlubočepích ověřte ve svém vyhledávači před odjezdem. Na cestu si s sebou vezměte pevnou obuv vhodnou do nerovného terénu, dostatek pitné vody a svačinu, protože v bezprostřední blízkosti památky nenajdete žádné obchody ani občerstvení. Pro fotografování se naskýtají nejlepší pohledy z pěšin podél Dalejského potoka, odkud lze zachytit historickou architekturu mlýna v kontrastu s okolní divokou přírodou a nedalekou železniční tratí. Rodiny s dětmi by měly dbát zvýšené opatrnosti kvůli špatnému stavu stavby a blízkosti vody i kolejí; výlet je tak vhodný spíše pro starší děti, které zvládnou delší chůzi v přírodě. V okolí památky můžete objevovat přírodní krásy, které utváří protékající Dalejský potok a kolem procházející železniční trať do Rudné a Berouna.
Firmy v okolí
Provozujete u této památky restauraci, ubytování, obchod, muzeum, půjčovnu, wellness nebo jinou službu pro návštěvníky? Zobrazte se přímo lidem, kteří k památce míří — takhle vás v aplikaci i na webu uvidí:
Akce v okolí
Zdroj akcí: otevřená data měst a obcí ČR (Národní katalog otevřených dat) a kalendář akcí Národního památkového ústavu.
V okolí
Dalejský potok, železniční trať do Rudné a Berouna.
Ubytování v okolí
Výlety a aktivity v okolí
Průvodcovské výlety, vstupenky a aktivity v okolí od GetYourGuide
Partnerský odkaz: nakoupíte-li u partnera, můžeme obdržet provizi. Cena pro vás se tím nemění.
Hledat výlety a aktivity →Tematická trasa
1. Dalejský potok Typ: Vodní tok Proč stojí za návštěvu: Tento potok tvoří přirozenou osu celého údolí a provází celou trasu. Podél jeho břehů vede příjemná cesta zasazená do přírody.
2. Horův mlýn Typ: Mlýn Proč stojí za návštěvu: Hlavní cíl výletu představuje historickou technickou památku spjatou s minulostí Hlubočep. Místo nabízí pohled do historie místního mlynářství v malebném údolí.
3. Železniční trať do Rudné a Berouna Typ: Železniční trať Proč stojí za návštěvu: Trať malebně křižuje celé údolí a nabízí zajímavé pohledy na historické viadukty a okolní svahy. Je nedílnou součástí technické krajiny v těsné blízkosti mlýna.
Sezónní doporučení
Jaro přináší probouzející se přírodu kolem Prokopského údolí, kde čerstvá zeleň kontrastuje s oprýskanou omítkou a zchátralou zdí Horova mlýna. Sluneční paprsky pronikají skrz prořídlé koruny stromů a vytvářejí ideální podmínky pro dramatické fotografické záběry mlýnského náhonu pokrytého jarním kvítím. V tomto období zde potkáte jen málo turistů, což zaručuje klidnou atmosféru k nerušenému objevování historie. Vzhledem k častému jarnímu dešti a rozbahněnému terénu v okolí ruin je nezbytné pevné nepromokavé obuvnické vybavení a vrstvené oblečení. Nejvhodnější doba pro návštěvu je dopoledne, kdy ranní mlha nad potokem dodává místu tajemný ráz.
Léto halí Hlubočepy do hustého zápoje listnatých stromů, které sice částečně zakrývají rozpadající se fasádu mlýna, ale zároveň poskytují vítaný stín před prudkým poledním žárem. Atmosféra je plná bzučení hmyzu a šumění potoka, přičemž ostré světlo pozdního odpoledne pronikající skrz bujnou vegetaci vytváří na padající omítce zajímavé stínové hry. O víkendech sem míří o něco více pejskařů a místních výletníků, proto se doporučuje příchod brzy ráno nebo naopak v podvečer, kdy je klidněji. Oblékněte si lehké prodyšné oblečení, ale nezapomeňte na dlouhé kalhoty kvůli bující kopřivě a repelent proti klíšťatům, kterých je v okolním porostu hojnost.
Podzim proměňuje okolí starého mlýna v paletu okrových a rezavých barev, které opticky doplňují šedivý kámen a červené cihly ve špatném stavu. Nízké slunce vytváří táhlé stíny a měkké boční osvětlení, jež podtrhuje melancholickou atmosféru zaniklých industriálních časů. Návštěvnost bývá minimální, potkáte tu hlavně samotáře hledající únik před městem. Počasí v tomto období bývá proměnlivé a chladné, proto se hodí teplá větrovka, šála a pevné boty do spadaného, často kluzkého listí. Ideální čas pro návštěvu je kolem poledne, kdy teplota dosahuje svého denního maxima a mlha se zcela rozestoupí.
Zima zbavuje krajinu veškeré vegetace, díky čemuž vynikne celkový žalostný stavební rozsah Horova mlýna a obnažené zdivo bez přírodních clon. Ostré zimní světlo a sněhová pokrývka, pokud zrovna nějaká leží, vytvářejí mrazivou, až pietní atmosféru opuštěného místa. Potkat zde živáčka je v prosinci či lednu vzácností, takže si užijete absolutní samotu. Klíčové je zvolit vysoce hřejivé zimní oblečení, čepici, rukavice a robustní obuv s protiskluzovou podrážkou, protože zamrzlý terén v okolí potoka a zborcené schody představují velké riziko. Vzhledem k velmi brzkému stmívání naplánujte příchod na dopolední hodiny, abyste stihli prohlídku za denního světla.
Vizualizace a umělecké pohledy
Vizualizace jsou generovány umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Fotografie z okolí
Reálné snímky pořízené v okolí památky
Zdroj a licence jsou uvedeny u každého snímku.
Tipy od návštěvníků
Zatím žádné tipy. Buďte první!
Přihlaste se a přidejte svůj tip.
Zdroje a literatura
Fotografie: cs:ŠJů / CC BY-SA 3.0 — Wikimedia Commons. Autor a licence se zobrazí i po najetí na snímek.
Faktickým podkladem tohoto textu byl článek na Wikipedii, jehož autory jsou přispěvatelé Wikipedie. Článek je dostupný pod licencí CC BY-SA 4.0.
Poloha na mapě
Příběhy a pověsti
Legendy, pověsti a příběhy spjaté s touto památkou
Fotografie návštěvníků
Zatím žádné fotografie. Buďte první, kdo přidá fotografii z návštěvy!
Přihlaste se a přidejte svou fotografii nebo hodnoťte.
Za ověřenou návštěvu v aplikaci získáte víc bodů — poznáme podle GPS, že jste na místě.
Recenze a komentáře