Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Horův Mlýn
  • Příběh: Horův mlýn

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Horův mlýn
Smyšlený příběh

Příběh: Horův mlýn

Příběh: Horův mlýn
❧

„Tohle je podvod, vy loutko z mletého obilí!“ zařval pan z Hradce a prudce udeřil pěstí do těžkého dubového stolu, až nadskočily hliněné mísy.

Mlynář Hora jen klidně pokýval hlavou, utřel si špinavé ruce do zástěry a s mírným úsměvem se podíval na šlechtice. V mlýnici hřmělo vodní kolo, které s pravidelným, hlubokým duněním otřásalo stěnami z opuky. Vzduchemou vířil jemný bílý prach, který se v paprscích světla tančícího z malého okna vznášel jako sníh v červenci. Vůně čerstvě mletého žita byla tak hustá, že ji člověk mohl skoro ochutnat na jazyku.

„Vaše milosti, voda z potoka dnes teče zvláštně,“ odpověvěl Hora tichým, vpravu skromným hlasem. „Kola se točí, stoupě mele, ale zrna jsou dnes zrzavá. Možná je v nich nějaký duch, který nechce, aby se z nich stala mouka pro tak urovalého pána.“

Šlechtic zruděl až za ušima. Přišel do Hlubočep s jasným plánem: chtěl nechat namlet obrovskou zásilku zrna, ale ne chtěl zaplatit plnou cenu. Věřil, že mlynář, který v tomto zapadlém koutě hospodaří, se snad nechá zastrašit titulem a pár prudkými slovy. Jenže Hora byl z těch mužů, kteří víc mlčeli a víc přemýšleli.

„Kde je ta mouka? Proč je jí tak málo?“ vypískal šlechtic a ukázal na malý pytel, který ležel v koutě.

„No víte,“ začal Hora a začal pomalu obcházet mlýnské stroje, „to je ta novinka. Mletí na šeptání. Je to tajné řemeslo. Pokud se do mlýna vloží zrno s přílišnou hněvností, mlýnské kameny se urazí a zrno prostě... zmizí. Promění se v neviditelný prach, který vidí jen ten, kdo má čisté srdce a klidnou duši.“

Šlechtic ztuhl. Srdce měl sice z kamene, ale v tajemství a v nadpřirozených věcech byl hluboce zakletý. Podíval se na prázdný prostor v mlýnici a pak na mlynáře.

„Neviditelný prach?“ vydechl. „To je možné?“

„Samozřejmě,“ přikývl Hora a přistoupil blíž. „Ale existuje lék. Stačí, když mlýnu poděkuje a zaplatí mletné dopředu za deset pytlů, i když vidí jen jeden. Tím se vyrovná rovnováha v proudě vody a neviditelná mouka se znovu zhmotní. Je to stará pravidla z dob, kdy se tu stavěly první zdi tohoto domu.“

Pan z Hradce neváhal. Strach z toho, že přijde o zbytek svého drahocenného obilí, byl silnější než jeho pýcha. S Csskaním zubů vytáhl z kapsy kožený měšec a svalil ho na stůl. Zvuk cinkajících mincí byl v ten moment sladší než hudba z královského dvora.

Jakmile šlechtic s vítězným, byť trochu zmateným výrazem odešel branou z areálu, mlynář Hora vydechl a začal se tiše smát. Smích se postupně změnil v hrobné hýkání, které přilákalo jeho dceru Kateřinu, která právě vcházela do domu s košíkem čerstvého chleba.

„Zase jsi ho přelstil, otče?“ zeptala se s úsměvem v očích.

„Jen jsem mu pomohl najít cestu k laskavosti, dcero,“ odpověvěl Hora a s hravým pohledem ukázal na tajnou přihrádku v podlaze mlýnice. Tam, pečlivě schovaný pod prázdným pytlem, ležel zbytek šlechticova obilí, které mlynář během mletí prostě jen odsunul stranou, aby vypadalo, že zmizelo.

Hora pak vyndal z kapsy láhev s domácím pivem, které v Klukovicích vařili tak silně, že po jednom pohárku člověk začal mluvit v rýmech a vidět barvy, které v přírodě neexistují. Napil se a podíval se na své vodní kolo, které neúnavně tlouklo do hladiny potoka.

Když se za hodinu z cesty ozval znovu hněvný křik šlechtice, který si uvědomil, že neviditelná mouka se zázračně neobjevila, mlynář Hora už byl v klidu v špýcharu a kontroloval zásoby. Šlechtic sice mlýn v budoucnu možná nechal zbourat nebo přestavět, ale v tu chvíli mlynář věděl, že v boji mezi titulem a zdravým selským rozumem vždycky vyhraje ten, kdo ovládá vodu.

Kdo dnes projde kolem těch starých kamenných zdí v Hlubočepích, možná ještě uslyší v šumu potoka tiché, vítězné hýkání mlynáře, který věděl, jak z prázdného pytle udělat plný měšec.

✦
Příběh se váže k památce Horův mlýn Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)