Ve vltavském údolí, při úpatí svahu v Praze 6, stojí na adrese V Sedlci 7/19 zámeček, jenž patří k méně nápadným, leč právně chráněným památkám hlavního města. Svým původem sahá do první poloviny 19. století a svým výrazem odpovídá venkovskému klasicismu s empírovými rysy. Do katastru městské části Praha 6 spadá od 1. ledna 2005.

Zámeček je patrová budova na podélném půdorysu, přičemž její delší strana je kolmá na vrstevnice okolního terénu. Fasáda působí stroze a střídmě, jak odpovídá klasicistnímu slohu: střední vstupní část je zdůrazněna mírným rizalitem a tympanonem, okna jsou dnes druhotně zazděna. Okolo podélného dvora jsou seskupeny tři hospodářské budovy. K zámečku přiléhá rozlehlá zahrada obehnaná zdí z kamenného, dnes již neomítnutého zdiva s cihlovou korunou. Ve zdi se nachází brána s půlkruhovým vstupem, zakončená sedlovou stříškou; po stranách ji lemují projmutá křídla. Zahrada svým charakterem připomíná anglický park, jenž je však stejně jako celý areál značně zanedbán.

Stavba prošla rukama několika majitelů. Jedním z nich byla firma Herget, náležející rodině významných pražských stavitelů, kteří provozovali cihelny na území Prahy i v jejím okolí v průběhu 18. až 20. století. Antonín Herget měl v první polovině 20. století v Sedlci dvě cihelny, ležící přibližně půl kilometru jižně od zámečku. V 70. letech 20. století byl celý areál definitivně opuštěn a od té doby intenzivně chátrá. Jako kulturní památka je zámeček zapsán od roku 1964, původně pod názvem „čp. 7 - hospodářský dvůr se zahradou", později přeevidován pod označením „zámeček". Dnes je vlastníkem areálu akciová společnost ROBY, jejímž jediným vlastníkem je od roku 2014 italská společnost ALFACOS S.R.L. z města Vittorio Veneto v Benátsku; italští občané figurovali v jejích orgánech již od jejího vzniku v roce 1992.

Místo samotné má přitom historické kořeny sahající hluboko před vznik zámečku. Archeologické nálezy ze 60. let 20. století dokládají osídlení okolí již ve 12. a 13. století. V roce 2008 provedly společnost Labrys o.p.s. zjišťovací výzkum přímo v areálu: v pěti sondách byly odkryty stopy středověkého sídliště včetně keramiky z 12. až 13. století a části objektu srubové konstrukce s nálezy z pozdního středověku, tedy z 15. až 16. století. Část kamenné dlažby se zlomky keramiky a skla z pozdního 18. století pak patrně dokládá nejstarší stavební fázi samotného zámečku. Nalezeny byly i kamenné štípané nástroje, patrně z mladší či pozdní doby kamenné, přibližně z období 6000–2000 let před naším letopočtem.

Návštěvníka, který se do vltavského údolí vydá, zámeček zaujme spíše melancholií než okázalostí. Pohled na zanedbanou fasádu, zazděná okna a přerostlý park připomíná křehkost kulturního dědictví, jehož formální ochrana sama o sobě nestačí k záchraně. Zámeček Sedlec je tak dnes především výzvou – k zamyšlení nad stavem péče o pražské památky i nad zodpovědností soukromých vlastníků vůči veřejnému dědictví.