zámek Fryštát Zámek

Zámek Fryštát v Karviné je jediným rezidenčním sídlem Slezského knížectví na území Česka. Později v něm sídlila slezská aristokracie z rodů Gaschinů, Taafeů a Larisch-Mönnichů. Leží v údolí řeky Olše na okraji Karviné a je chráněn jako kulturní památka. Spolu s nádvořím, kostelem, konírnou a parkem tvoří areál, který vyrostl z původního středověkého hradu.

Hrad dal roku 1288 postavit slezský kníže Měšek První z těšínsko-fryštátské větve Piastovců. Byla to první stavba nového Fryštátu, který sem byl přesunut z břehu Olše. V první polovině 15. století začala kněžna Eufemie Mazovská s přestavbou hradu na rezidenční sídlo. Piastovci zámek až do roku 1572 využívali jako své druhé sídlo po těšínském hradu. Pobývala tu knížata Boleslav Druhý, Kazimír Druhý, Václav Třetí Adam a Fridrich Kazimír, ale také ovdovělé kněžny. Zámek nebyl příliš rozlehlý, přesto působil okázale. Celý areál obklopovala městská zeď a val s vodním příkopem.

Roku 1511 zámek z velké části vyhořel. Kníže Kazimír Druhý ho v letech 1511 až 1514 renesančně opravil. Gotická věž se už neobnovila, a tak byla roku 1515 postavena nová goticko-renesanční věž u sousedního kostela Povýšení svatého Kříže. V roce 1543 se tu se svou družinou ubytovala Alžběta, dcera českého krále Ferdinanda Prvního Habsburského, která cestovala do Krakova na svatbu s polským králem Zikmundem Druhým Augustem. Roku 1563 se na zámku konaly velkolepé oslavy na počest příjezdu kněžny Kateřiny Lehnické, manželky posledního fryštátského knížete Fridricha Kazimíra. Vyvrcholily rytířským turnajem.

Po smrti Fridricha Kazimíra v roce 1571 vzniklo samostatné fryštátské panství. Roku 1572 ho koupil zemský hejtman Václav Cikán ze Slupska. Až do roku 1792 se pak na zámku střídaly různé šlechtické rody. Nejvýznamnější z nich byl irský hraběcí rod Taafeů, který tu zanechal stopy irské kultury. Za jejich držení zámek navštívil i švédský král.

Dnešní podoba zámku je dílem hrabat Larisch-Mönnichů. Na jejich panství bylo roku 1776 objeveno černé uhlí a výnosy z něj zaplatily přestavbu. Zámek získal na piastovských základech empírovou podobu a byl spojen s kostelem v jeden celek, kostel si však zachoval gotický vzhled. K zámku přibyla také budova Lottyhausu, se kterou ho propojuje chodba v prvním patře. V roce 1804 vznikl rozsáhlý park s jezírkem a konírnou. Při požáru v roce 1823 bylo vážně poškozeno levé křídlo zámku, které bylo později opraveno.

Zámek je také hlavním dějištěm historického románu Vévoda z Fryštátu o životě posledního zdejšího knížete a jeho okázalého dvora.