zámek Slovanka Usedlost

Vítejte v Hlubočepech, v místě, kde se město pomalu mění v přírodu a kde vás právě teď přivítala usedlost Slovanka. Stojíte před památkou, která svým vzhledem připomíná malý zámeček a tichým způsobem vypráví příběh o proměnách pražského okraje. Podívejte se na budovy před vámi. Vnímáte ten klid, který zde panuje? Je to místo, které stojí na samotném začátku Prokopského údolí a slouží jako brána do krásné přírody, která se před vámi rozprostírá. Před sebou vidíte soubor dvou budov, které tvoří jádro tohoto areálu. Jedna z nich byla určena k bydlení, zatímco druhá, známá pod názvem Patricie, sloužila jako hospodářská budova. Všimněte si, jak tyto stavby zapadají do okolí a jak v nich stále přetrvává duch starých dob, i když jimi v průběhu staletí proudily velmi různé skupiny lidí.

Pojďme se nyní trochu zastavit u toho, jak to všechno začalo. Abychom pochopili podstatu tohoto místa, musíme se vrátit hluboko do minulosti, až do středověku. Kdybyste dnes zavřeli oči a zkusili si představit toto místo před stovkami let, neviděli byste stěny z cihel a malty, ale nekonečné řady vinných hroznů. Ano, právě zde se kdysi rozkládala vinice, která byla typická pro tehdejší pražské okolí. Vinohradnictví bylo v té době základem života mnoha lidí v této oblasti. Jenže s postupujícím časem se potřeby lidí měnily a v osmnáctém století došlo k zásadní změně. Vinice zmizela a nahradila ji obytná budova. První písemné zmínky o tomto objektu v barokním slohu pocházejí z roku tysíc sedm set dvacet šest. Představte si tedy, že tento prostor, který nyní obklopuje moderní město, byl v té době symbolem tehdejšího luxusu a venkovského klidu.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. I když neznáme jména konkrétních stavitelů, kteří tyto budovy navrhovali, je zřejmé, že šlo o funkční a zároveň reprezentativní stavby. Prohlédněte si průčelí budov a vnímejte jejich vyváženost. Barokní styl, který zde najdeme, se vyznačuje určitou hloubkou a důstojností. Všimněte si rozložení areálu. To, že zde máme hlavní budovu a vedle ní hospodářský trakt Patricie, nám napovídá, že usedlost byla koncipována jako samostatný celek, který měl být schopen zajistit své vlastní potřeby. V takových usedlostech se v hospodářských budovách skladovalo zboží, chovaly se zvířata nebo zde pracovali služebníci. Celý soubor je od roku tisíc devět set devadesát jeden pod památkovou ochranou, což znamená, že stát uznal jeho nezastupitelnou hodnotu pro historii našeho hlavního města.

Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že Slovanka není jen o kamenech a omítce, ale především o lidech, kteří zde zanechali svou stopu. Historie tohoto místa je fascinující řetězem různých osudů. Mezi osobnostmi spjatými s usedlostností můžeme zmínit například Františka Antonína Hergeta. Ale zajímavé je, jak se funkce tohoto místa měnily v souladu s dějinami. V roce tisíc devět set dvacet šest byla část budov prodána organizaci Sokol na Zlíchově, což ukazuje na vzestup tělovýchovného hnutí a společenského života v té době. O pár desetek let později, v roce tisíc devět set čtyřicet sedm, se zde nacházel internát učiliště ČKD. Představte si ty mladé lidi, kteří zde žili a studovali v době, kdy se Československo měnilo pod tlakem nových politických systémů.

Pojďme se nyní přepsunout k tomu, co z tohoto místa dělá skutečně výjimečné. Slovanka totiž v dobách státního vlastnictví hostila velmi netradiční nájemce. V budovách usedlosti sídlil Československý armádní film. Je fascinující pomyslet si, že v těchto tichých prostorين se v určité době tvořily obrazy a záznamy pro potřeby armády. Ale možná nejvíce romantickou a tajemnou stopou je přítomnost výtvarníka Jana Hana, který je v některých záznamech zminován jako Jan Hanes. Ten zde přebýval v objektu nebo v přilehlém skleníku. Představte si umělce, který hledá inspiraci v okolní přírodě Prokopského údolí, maluje v proskleném prostoru, kde ho obklopuje světlo a zeleň, a snaží se zachytit krásu tohoto místa na plátno. Kromě něj s usedlostí spojujeme i další jména, jako jsou Egon Bondy, Vladimír Boudník nebo Jan Reegen, což ukazuje na to, že Slovanka byla v různých obdobích magnetem pro lidi s kreativním a intelektuálním přístupem k životu.

Kdybychom hledali jednu velkou zajímavost, která by vás měla zaujmout, je to právě ten kontrast mezi původem a pozdějším využitím. Z klidné středověké vinice přes barokní sídlo až k armádnímu filmu a studentskému internátu. Je to zrcadlo dějin našeho města v malém měřítku. Každá vrstva času zde zanechala svou stopu. Kdyby stěny mohly mluvit, vyprávěly by nám o šumu vinných listů, o barokních pleskách, o disciplíně armádních filmařů i o tichém tvoření malíře v jeho skleníku. Je to místo, kde se střetává praktické hospodářství s vysokým uměním a kde se osobní osudy prolínají s velkou historií státu.

Nyní, když už znáte příběh usedlosti Slovanka, doporučuji vám se ještě chvíli v tomto prostoru zastavit. Zkuste si představit, jak se zde měnilo světlo v průběhu století a jak se z tohoto místa rozprostíral pohled na okolní krajinu. Vnímejte atmosféru tohoto tichého koutu Prahy, který vám dovolil na chvíli zapomenout na shon velkoměsta. Prohlédněte si zbytek areálu, vnímejte detaily budov a možná v nich spatříte stíny lidí, kteří zde kdysi žili a pracovali.

Děkuji vám za společnou procházku historií tohoto krásného místa. Doufám, že vás příběh usedlosti Slovanka zaujal a že si odnesete pocit klidu i fascinace z toho, jak se čas mění, ale památky zůstávají. Nyní už můžete pokračovat v prozkoumávání Prokopského údolí a objevovat další krásy, které vám Hlubočepy nabízejí. Přeji vám příjemný zbytek dne a krásné zážitky při dalším objevování tajemství našeho města. Na shledanou.