Hlávkova kolej v Praze 2 na Novém Městě patří mezi nejzajímavější a nejdůležitější stavby české univerzitní architektury. Nese jméno mecenáše Josefa Hlávky, který ji nechal postavit jako sociální projekt pro nemajetné české studenty s výbornými studijními výsledky. Hlávka, sám architekt a stavbyvedoucí, zbohatl svou podnikatelskou činností a rozhodl se vrátit něco české kultuře a vzdělanosti.

Stavba byla iniciována založením Spolku studentských českých vysokých škol pražských v roce 1901. Hlávka věnoval na stavbu koleje 200 000 rakousko-uherských korun. Pozemek věnovala pražská městská rada 6. února 1902, kdy vyprázdnila plochu po zrušené Svatováclavské trestnici a zavázala se vést na místo elektrické vedení. Projekt vytvoril uznávaný architekt Josef Fanta a stavba probíhala od roku 1902 do 1904 pod vedením stavební firmy Matěje Blechy. Sgrafita na průčelí vypracoval Karel Ludvík Klusáček, vnitřní vyzdobení realizoval František Urban.

Slavnostní otevření se konalo 20. listopadu 1904 za přítomnosti arcibiskupa Lva Skrbenského, místodržitele Karla Maria z Coudenhove a dalších státních důstojníků. Stavba se stala unikátní svým vybavením pro dobu. Měla 93 dvoulůžkových a 29 jednolůžkových pokojů, čítárnu, knihovnu, hudební zkušebny, tělocvičnu, fotolaboratoř a ordinaci. K dispozici byla také kuchyně, pekárna, prádelna a sušárna. Pro tu dobu bylo revolucionční ústřední vytápění a elektrické osvětlení. Ubytování i stravu zaplatili studenti symbolicky – pouhých 12 korun měsíčně za pokoj, otop, světlo, prádlo, ranní a polední jídlo. Navíc povinně a zdarma absolvovali hodiny šermu a cizích jazyků.

V roce 1906 byla architektu Fantovi a stavbyvedoucímu Blechovi propůjčena rytířská čest za zásluhy o stavbu studentské koleje.

Doba klidu skončila v listopadu 1939. Mezi ubytovanými studenty byla osudová postava Jana Opletalova, který byl postřelen během protinacistických demonstrací 28. října 1939 a následně zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu se stal mocnou manifestací českého odporu, což se stalo zámínkou pro nacisty k další represi. O dva dny později, 17. listopadu 1939, jednotky německé Ordnungspolizei a SS přepadly kolej asi v půl čtvrté ráno. Studenty vyhnali ven, všichni byli odvezeni do Ruzyňských kasáren a rozděleni do skupin. Zatímco mladší studenti byli propuštěni, všichni staršívčícího a dvaceti let a více byli v noci odvezeni vlakem do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Budova byla zabavena a její vybavení postupně prodáno nebo uloženo. V roce 1954 byla celá kolej státem znárodněna. K úpravám došlo i později – v roce 1975 bylo přistavěno podkrovní patro. Pamětní plocha se dočkala oficiálního uznání: v roce 1981 byla zapsána do státního seznamu kulturních památek a 23. listopadu 2019 prohlášena za národní kulturní památku. Kolej hoje vlastní České vysoké učení technické v Praze.