Velehradský klášter leží na východním úpatí Chřibů v obci Velehrad, přibližně pět kilometrů od Starého Města u Uherského Hradiště. Jde o bývalý cisterciácký klášter, který je tak nejstarším příslušníkem tohoto řádu na Moravě a je na seznamu chráněných kulturních památek České republiky.

Klášter založil moravský markrabě Vladislav Jindřich počátkem 13. století, a to z podnětu Jindřícha Vítkovice z Prčice a Hradce a olomouckého biskupa Roberta. Jedenáctého listopadu roku 1205 přišla skupina dvanácti mnichů z plaského kláštera v čele s opatem Thezilem, aby zde zřídila první cisterciácký klášter na Moravě. Stavba byla provedena v pozdním románském slohu s vlivem rané gotiky a byla vysvěcena dvacátého sedmého listopadu 1228 biskupa Robertem, kterého přítomnosti krále Přemysla Otakara I., jeho ženy Kunhuty a jejich syna markrabě Přemysla.

Klášter zažil první zbourání v lednu 1421, když ho vypálili moravští husité. Při útoku byli na hranici upáleni opat a čtyři mniši, mnichům se podařilo uprchnout do nedalekého Hradiště. Obnovit se klášter podařilo až za opata Ekarda ze Schwoben v letech 1587 až 1592. V průběhu třicetileté války byl klášter postižen dvakrát: nejdříve roku 1623 vojskem sedmihradského knížete Gabriela Bethlena a podruhé roku 1626 během vpádu povstalců z Valašska.

Barokní podobu klášter načal nabývat v letech 1629 až 1635 pod vedením opata Jana Greifenfels z Pilsenburka. Vzhledem k převýšení okolního terénu o dva metry bylo nutné klášterní budovy přizpůsobit. Романská zvonice nad křížem lodi byla v šestnáctém století přestavěna v renesanční věž, později odstraněna a nahrazena barokní kopulí. Ze původních pěti románských apsid byly odstraněny dvě, aby se přizpůsobily novému terénu. Současnou podobu dostal klášter v období let 1685 až 1735 na základě přestaveb provedených po velkém požáru roku 1681. Tento proces pokračoval pod opaty Petrem Silaveckým, Bernardem Kašpárkem, Floriánem Nezorinem a Josefem Malým.

Roku 1784 byl klášter zrušen v důsledku josefínských reforem. Budovy byly následně využívány vojenským účelům jako kasárna a lazaret, zatímco kostel sloužil jako farní, ačkoli fara byla v obci zřízena až v roce 1825. V roce 1837 zakoupil klášter vídeňský bankéř, a v roce 1883 jej jeho potomci prodali olomouckému arcibiskupství.

Od poloviny devatenáctého století rostl význam místa v souvislosti s cyrilometodějským odkazem. Roku 1890 klášter získalo Tovaryšstvo Ježíšovo, které zde zřídilo kolej a později chlapecké gymnázium. Jezuité zde následně spravují poutní místo a farnost Velehrad dodnes. Klášter a jeho bazilika se staly nejvýznamnějším poutnickým místem v Česku, každoročně sem přicházejí desítky až stovky tisíc poutníků, včetně účastníků Národní pouti na Velehradě a řady menších poutních akcí. V jeho části sídlí Stojanovo gymnázium.