Kostel Zjevení Páně (Velehrad) Kostel

Kostel Zjevení Páně, známý také jako kaple Cyrilka, je středověká sakrální stavba z konce 13. století nacházející se na Velehradě v okrese Uherské Hradiště v Zlínském kraji. Je součástí památkově chráněného areálu cisterciáckého kláštera a představuje významný architektonický prvek s neogotickou úpravou.

Kaple byla původně postavena pro potřeby mnichů, později sloužila poutníkům a obyvatelům předklášteří. Dlouhou dobu se široce věřilo, že je nejstarší dochovanou stavbou z období Velké Moravy, což paradoxně pomohlo objektu uniknout úplné zkáze.

Stavba má obdélný půdorys lodi s polygonálně zakončeným presbytářem. Vnější vzhled definoval vídeňský architekt Ervin Lippert. Západní průčelí obsahuje jednoduchý portál s lomeným obloukem, nad ním kulaté okno se šestilalokem a další sdružené okénko, zatímco vrchol zdobí kamenný kříž. Obvodové stěny jsou doplněny lomenými okny, přičemž v presbyteriu jsou tyto prvky zdobnější s dvěma řádovými sestřičkami a kružbou se třemi listy. Střecha nese malou sanktusovou věžičku, ve které visí zvon Neposkvrněné početí Panny Marie o spodním průměru 41 centimetrů. Zvon je ovládaný lanem a naposledy zazněl před nástupem komunismu.

Interiér presbytáře má tvar pěti stran osmiúhelníku, je užší než loď a zaklenut paprsčitě. Žebra klenby spojují svorník s iniciálami IHS a končí plochými náběžnými štítky na konzolách ve tvaru komolého jehlanu. Prostor prosvětlují tři okna se trojlístkovým obloukem a kružbou s trojlalokem. Presbytář odděluje od lodi neprofilovaný vítězný oblouk; dříve zde byla umístěna ikonostase podle vzoru novgorodské malířské školy ze 14. století. Průzkumy z roku 2012 potvrdily, že zdivo je primárně kamenné lomové s vtroušenými cihlami a vykazuje vodorovné linie svědčící o jednotné výstavbě.

Historie kaple je provázána několika změnami vlastnictví a využití. V roce 1421 byl areál kláštera, včetně kaple, poničen husitským vpádem. Po opravě sloužila jako místo pro návštěvníky, kteří nebyli členy řádu, a později jako farní kostel. Po zrušení kláštera v roce 1784 se stala hřbitovní kaplí pro zádušní mše, avšak po vybudování nového hřbitova v roce 1832 osiřela. Hrabě Jiří Sina, který ji zdědil, prostor využíval jako seník nebo sklad střelného prachu.

V roce 1863 kapli odkoupil arcibiskup Bedřich Fürstenberg, který ji nechal na své náklady kompletně renovovat v neogotickém slohu podle návrhu Ervina Lipperta. Právě v této době získala název Cyrilka. K její záchraně přispěla lidová legenda, podle níž v tomto chrámu sloužili mše svatí bratři Cyrill a Metoděj a že zde král Svatopluk vjel na koni, aby potrestal Metoděje za to, že nečekal s mší na jeho návrat z honu.

Od roku 1929 slouží kaple jako posvátný liturgický prostor pro kněze východního ritu, což vychází z myšlenky sjednocení rozdělené církve. V roce 2008 byla zařazena mezi národní kulturní památky a dnes je součástí prohlídkového okruhu po velehradských památkách.

Tato kaple je unikátním svědcem proměnlivých dějin Velehradu a ukazuje kvalitní neogotickou rekonstrukci. Její návštěva nabízí vhled do duchovního dědictví regionu a architektury středověkého původu.