Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě stojí v návštěvnickém středu kláštera blízko Starého Města u Uherského Hradiště. Je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky a zároveň farním kostelem místní římskokatolické farnosti. V roce 2008 byla prohlášena národní kulturní památkou a návštěvníci ji mohou navštěvovat celoročně bez omezení.

Klášter a kostel založil z popudu olomouckého biskupa Roberta moravský markrabě Vladislav Jindřích. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl posvěcen biskupem Robertem 27. listopadu 1228 za účasti českého krále Přemysla Otakara I. Vysvěcena byla tehdy východní část chrámu – zřejmě presbytář s křížovou lodí a nejspíše i část klášterních budov. Velehrad se měl stát hrobkou moravské větve Přemyslovců. V lednu 1421 jej husité vyplnili a kostel pak více než sto let chátral.

K podstatné obnově došlo za opata Jana Greifenfelse z Pilsenburku, kdy byla stavba v letech 1629–1639 přestavěna do barokní podoby. Současný vzhled nabyl klášter po požáru z roku 1681. Pod vedením opata Petra Silaveckého a jeho nástupců (opati Bernard Kašpárek, Florián Nezorin a Josef Malý) byla barokní přestavba postupně dokončena. Přestože není znám projektant, předpokládá se vliv předního architekta Giovanniho Pietra Tencally. Na výzdobě pracovali mramorář a kameník Andrea Allio, sochař Michael Mandík, malíři Paolo Pagani a Michael Leopold Willmann. Po požáru v roce 1719 pokračoval opat Josef Malý v dokončování díla. Vnitřní výzdobu v roce 1724 provedl Baldassare Fontana (1661–1733), hlavní představitel sochařů a štukatérů přicházejících z Itálie na Moravu. Dále zde pracovali mramorář Jan Hagmüller a malíři Jan Jiří Etgens a František Řehoř Ignác Eckstein (1689–1741), který zhotovil fresky v hlavní lodi. Poslední opat Filip Zuri přivedl malíře Ignáce Raaba, od něhož pochází většina velkých oltářních pláten. Druhým svěcením 2. října 1735 byla barokní přestavba dokončena.

Po zrušení kláštera v rámci osvícenských reforem Josefa II. kostel od roku 1784 sloužil místní farnosti. Vlivem živelných pohrom, například krupobití v roce 1828, a nedostatku finančních prostředků na opravy se jeho stav zhoršoval. Dílčího zlepšení se dočkal v letech 1863–1885, kdy byla péče vyvolána organizováním oslav příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Roku 1890 se do kláštera vrátili jezuité a přispěli k rozvoji poutního místa. V roce 1928 papež Pius XI. udělil kostelu titul papežské baziliky menší, aby zdůraznil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu. O čtyři roky později, v 1932, bylo zasvěcení rozšířeno o jména slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje.

Stavba si i po barokních úpravách zachovává charakter románsko-gotické stavby. Během přestavby byla zrušena předsíň a západní průčelí s románským ústupkovým portálem, čímž se délka kostela zkrátila zhruba o 14 metrů (původně 100 metrů, nyní 86 metrů). Nové průčelí vyzdobují dvě věže. Nad křížením lodí byla vystavěna kupole s nízkou lucernou, která nahradila původní vysokou renesanční věž. Dvojí řady pilířů západního trojlodí byly nahrazeny mohutným zdivem s pilastry, jež rozdělily boční lodě na 14 postranních kaplí. Deset z nich má oltáře a pod podlahou jsou krypty vybudované současně se zvýšením podlahy na úroveň okolního terénu.

I po barokních úpravách si kostel zachovává charakter románsko-gotické stavby a představuje důkaz hlubokého italského vlivu na českou architektonickou tradici. Dodnes zůstává volně přístupný celoročně a jeho cyrilometodějský i unionistický významem jej činí nejdůležitějším poutním místem České republiky.