Zámek Bečváry v kolínském okrese patří mezi barokní stavby osmnáctého století, které jsou součástí českého zemědělského dědictví. Památka byla zapsána do státního seznamu kulturních památek dne 31. prosince 1965. Dnes je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupná.

Počátky Bečvár sahají do roku 1265, kdy jsou poprvé připomínány jako majetek Horyny z Bečvář. V této době tvořily panství poplužní dvůr a ves. Na počátku šestnáctého století se majetek připojil k Červenému Hrádku, a v roce 1564 jej zdědil Karel Časta Myška ze Žlunic. Roku 1603 zde Jaroslav Myška vystavěl tvrz, která se stala jádrem pozdější stavby.

Vlastnictví se postupně měnilo – od roku 1627 patřilo Janu Oktaviánovi Kinskému z Vchynic a Tetova. Během třicetileté války, kdy majitelem byl Václav Michna z Vacínova, panství zpustlo a tvrz sloužila jako stodola. V následujícím období vlastnilo poplužní dvůr a ves několik majitelů. Roku 1738 ji koupil Jan Josef z Pfeffershofenu, jenž roku 1749 zahájil přípravy na stavbu nového barokního zámku.

Zásadní změnu přineslo roku 1763, kdy Marie Terezie věnovala poplužní dvůr Ernstu Gideonu von Laudonovi. Tento významný vojevůdce sjednotil rozdělené panství a připojil k němu ves Bečváry. Pokračoval v dostavbě zámku pod vedením architekta Ignáce Jana Nepomuka Palliardi dle návrhu Jana Josefa Wircha. Severní, jižní a západní křídlo si zachovala barokní podobu, zatímco východní křídlo bylo postaveno v novějším rokokovém slohu. Roku 1776 Laudon panství prodal královské komoře.

Roku 1824 koupil majetek měšťan Martin Liška ze Stříbra. Jeho syn František zdědil zámek v roce 1883. Vlastnictví zůstalo v rodině až do roku 1945, kdy jej zkonfiskoval československý stát. Zámek následně sloužil jako archiv Československé akademie věd. V šedesátých letech dvacátého století byl opraven, ale bez další údržby postupně chátral. Po roce 1990 jej v restituci obdrželi dědicové. Roku 1995 zámek koupil český hudebník Robert Kodym, který jej mezi lety 2000 a 2011 důkladně opravil a přestavěl na své soukromé sídlo.

Architektonicky jde o čtyřkřídlou jednopatrovou budovu s pilastry, arkádovým nádvořím a mansardovou střechou. Východní strana s zahradním průčelím obsahuje dvoupatrový rizalit hlavního sálu a terasu s pravoúhle zalomenými schodišti. Terasu zdobily plastiky od slavného sochara Ignáce Františka Platzera z doby kolem roku 1770. Střecha pokrytá pálenou taškou byla vyzdobena zábradlím s balustrádou a na jejím vrcholu pozlaceným půlměsícem – umístěným na počest Laudonova vítězství nad Turky. Zahradní průčelí dělilo pět okenních os s obdélnými okny s půlkruhovým zakončením. Západní vstupní průčelí bylo ozdobeno segmentově sklenutým portálem s tympanonem.

K zámku patřily hospodářské stavby včetně pivovaru, z něhož se nedochoval zdiv, zůstaly jen sklepy. Roku 1780 jej koupil Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, který na počátku devatenáctého století rozšířil zámecký park. Architektura zámku spojuje prvky baroka a rokoka, zvlášť pozoruhodná je terasa zdobená plastikami od slavného sochara Ignáce Františka Platzera. Zámek tak zůstává důležitým svědkem bohaté minulosti osmnáctého století v českých zemích.