Valdštejnská zahrada Park

Vítejte v jednom z nejkrásnějších koutů pražské Malé Strany. Stojíte právě před vstupem do Valdštejnské zahrady, místa, kde se spojuje síla moci, krása přírody a umění. Když se nyní rozhlédnete kolem sebe, pravděpodobně vás hned první pohled zasáhne svou precizností a velkolepostí. Před vámi se rozprostírá prostor, který není jen obyčejným parkem, ale skutečným uměleckým dílem, které v sobě nese stopu dávných staletí. Vnímejte ten klid, který zde panuje, a nechte se na chvíli odpojit od shonu okolních ulic.

Pojďme se společně přenést v čase o mnoho let zpět, do počátku sedmnáctého století. Je přibližně rok tysíc šest set dvacet tři. V této době zde vznikala tato zahrada současně s výstavbou přilehlého paláce. Celý areál nechal vybudovat Albrecht z Valdštejna, muž s obrovskými ambicemi a značným vlivem, který chtěl svou rezidenci proměnit v symbol své moci a bohatství. Zahrada byla od samého začátku koncipována v raném barokním stylu, což v té době znamenalo touhu po řádu, symetrii a oslavě lidského vlivu nad přírodou.

Nyní, když se pomalu procházíte dál, věnujte pozornost tomu, jak je prostor kolem vás uspořádán. Všimněte si, že zahrada je navržena v italském stylu. To znamená, že zde nenajdete divokou džungli, ale pečlivě promyšlenou strukturu. Sledujte stříhané živé ploty, které prostor dělí do pravidelných částí a vytvářejí geometrické tvary. Tento způsob členěním prostoru měl návštěvníkům vnutit pocit harmonie a stability. Kromě zeleně vás zde provází bohatá vodní architektura, která dodává celému místu dynamiku a zvukový doprovod, jenž utlumí hluk města.

Podívejte se nyní na dominantu celého prostoru, kterou nemůžete přehlédnout. Je to monumentální sala terrena. Je to stavba, která v době svého vzniku v našich zemích neměla obdoby. Je to v podstatě otevřená hala, která sloužila jako prostor pro odpočinek a společenské setkání. Pokud se podíváte nahoru, uvidíte její strop s freskovým zdobením. Tyto malby jsou svědectvím dobové estetiky a mají za účelem vyzdvihnout význam celého areálu. Sala terrena tvoří srdce zahrady a spojuje v sobě architekturu s okolní zelení.

Když se budeme věnovat historii tohoto místa, nemůžeme opomenout i ty temnější momenty. Život Valdštejnské zahrady nebyl jen o kráse a klidu. V roce tysíc šest set čtyřicet osm, během třicetileté války, sem vtrhla švédská vojska. Švédové s sebou neodnesli jen lupy, ale uloupili i původní sochařskou výzdobu, která zde v té době stála. Představte si ten šok tehdejších majitelů, když zjistili, že jejich drahocenná umělení zmizela. Později, kolem roku tysíc sedm set padesát, se styl zahrady změnil. Přestala být tak přísně geometrická a získala více přírodnější formu, což bylo v souladu s tehdejšími trendy. V této době byly do prostoru doplněny nové sochy z období pozdního baroka.

Zajímavostí je, že mnoho z těch soch, které dnes obdivujete, nejsou originály z počátku sedmnáctého století. V letech tysíc sto deset až tysíc sto třináct byly pořízeny kopie původních soch, aby se obnovil slavný vzhled zahrady. V pozdější době, konkrétně mezi lety tysíc devět set padesát a tysíc devět set devadesát devět, proběhly rozsáhlé rekonstrukce. Jejich cílem bylo přiblížit vzhled celého areálu k jeho původnímu pojetí z doby Albrechta z Valdštejna.

Nyní vás přivedu k jednomu z nejvíce fascinujících míst, která v zahradě najdete. Zaměřte svou pozornost na jižní stěnu. To, co zde vidíte, je skutečný unikát. Jedná se o umělou krápníkovou stěnu s jeskyněmi. V době baroka byla taková zařízení velmi oblíbená, protože měla vyvolávat pocit tajemna a fascinace přírodou, která je však uměle stylizována. Hned vedle této stěny se nachází voliéra pro exotické ptactvo. Představte si, jaký dojem muselo mít na návštěvníky v sedmnáctém století vidět a slyšet ptáky z dálných krajů v srdci Prahy. Bylo to zŘetězení exotiky a luxusu, které mělo podtrhnout světovátost majitele.

Když přemýšlíme o osobnostech spjatých s tímto místem, vracíme se k Albrechtovi z Valdštejna, ale také k umělcům, kteří zde zanechali svou stopu. Jedním z nich byl Adrian de Vries, jehož práce v podobě sochařské výzdoby zde původně tvořily vrchol uměleckého vkusu. I když byly některé díla ukradena, jejich duch v zahradě zůstal a ovlivnil všechny pozdější úpravy.

Všimněte si také, že tento areál dnes plní zcela jinou funkci, než jakou měl v dobách svého vzniku. Valdštejnský palác, ke kterému zahrada patří, je dnes sídlem Senátu Parlamentu České republiky. Je fascinující uvědomit si, že místo, které bylo kdysi symbolem osobní moci jednoho ambiciózního muže, dnes slouží jako prostor pro demokratické rozhodování o budoucnosti celého státu.

Pojďme si nyní shrnout to, co jsme společně zažili. Prošli jsme cestou od raného baroka přes období válečných lup až po moderní rekonstrukce. Viděli jsme, jak se italský styl s jeho stříhanými ploty kombinuje s monumentální salou terrenou a jak nás fascinuje umělá krápníková stěna. Valdštejnská zahrada je jako otevřená kniha dějin, kde každá socha a každý keř vypráví svůj vlastní příběh.

Nyní už vám nebudu bránit v tom, abyste si prostor prozkoumali ve vlastním tempu. Doporučuji vám znovu navštívit sala terrena a zkoumat detaily jejího stropu, nebo se zastavit u voliéry a zkusit si představit, jak zde probíhaly konverzace před stovkami let. Projděte si všechny kouty, vnímejte vůni zeleně a nechte se pohlcovat atmosférou tohoto unikátního místa.

Děkuji, že jste mě doprovázeli na této krátké cestě. Doufám, že jste si užili tento pohled do historie Prahy a že vás Valdštejnská zahrada okouzlila svou elegancí a tajemstvím. Přeji vám příjemný zbytek dne a krásné pokračování ve objevování krás naší hlavnínice. Na shledanou.